Nepříjemné, brutální, nechutné, nepřijatelné… Tak většina lidí vnímá téma sexuálního násilí, a tak před ním odvrací tvář a raději nepřemýšlí nad tím, že by k němu mohlo docházet někde v blízkém okolí. Jenže právě mlčení a nezájem tvoří půdu pro násilníky. Bojovat proti tomu se rozhodl projekt Nemlčíme.
Oběť sexuálního násilí nepoznáte, může jí být dívka, která vedle vás sedí v autobusu, muž, kterého míjíte na přechodu nebo žena stojící před vámi ve frontě v obchodě. Na povrchu jejich bolest nepoznáme, ta se ukrývá uvnitř.
Vynést na povrch toto téma chce nový projekt Nemlčíme. Jeho autorkou je Veronika Hávová a její partner Josef. Společně natáčejí autentické rozhovory s oběťmi sexuálního násilí, které vypráví svůj příběh.
Otevírat a upozorňovat na toto téma je podle autorky důležité. „O tomto tématu se rozhodně málo mluví. Obecně téma sexu je stále velmi tabuizováno, o to víc v případě sexuálního násilí,“ uvedla Veronika Hávová. Lidé podle ní raději znásilnění a obtěžování odsoudí a popřou.
„Velmi často se setkávám s tím, že se spíše řeší, jakou měla oběť například sukni, nebo jestli byla opilá, než že jí bylo ublíženo,“ smutně podotkla. Cílem Nemlčíme je tak vyvrátit mýty týkající se tohoto tématu, přiblížit ho veřejnosti a zbourat veškeré bariéry.
Projekt se snaží rozbít i mylnou představu veřejnosti. Většina lidí si totiž například znásilnění představuje vždy jako ženu, která šla sama po setmění parkem, kde jí přepadl násilník, realita ale může být úplně jiná. „K mnoha znásilněním a zneužívání dochází za zavřenými dveřmi v rodině, mezi známými nebo sousedy,“ komentovala Hávová.
Projekt Nemlčíme se začal rodit na začátku tohoto roku a včera oficiálně představil první nasbírané příběhy. Nyní autoři shánějí další osoby, které jsou ochotny sdělit svůj příběh a podpořit tak další lidi, aby se nebáli o svých zkušenostech mluvit.
Bohužel někdy nejsou pro oběti sexuálního násilí podporou ani ti nejbližší. „Velmi často si to například rodiče nebo nejbližší příbuzní nechtějí připustit a raději před něčím takovým zavírají oči. Někdy dokonce oběti ani nevěří. Přitom nenalezené podpory může pro oběť znamenat ještě větší trauma,“ vysvětlila zakladatelka projektu Nemlčíme.
Motivací pro tuto činnost byl nejen zájem o tuto problematiku, ale i osobní zkušenosti. „Zažila jsem klasické obtěžování například na ulici v podobě pokřikování, hvízdání, přes obtěžování až po nucení do sexu i samotné znásilnění v šesti letech,“ přiznala Hávová.
Přestože je projekt Nemlčíme teprve na začátku, jeho autoři již vidí, jak ho rozšíří. „Rádi bychom natočili videa z dalšími oběťmi, ale také s násilníky, chceme zavítat i do věznic a samozřejmě připravujeme rozhovory i s různými odborníky,“ zakončila Veronika Hávová.
Otvírat svoje zkušenosti a příběhy pomáhá nejen vypravěčům samotným, ale i dalším lidem, kteřá zažili sexuální násilí. Zjistí tak, že v tom nejsou sami, že je nutné o tom mluvit, a že jsou další lidé, na které se mohou obrátit, a kteří je vyslechnou.
Marii znásilňoval její přítel, se kterým má i syna. Od rodiny se jí příliš podpory nedostalo.
Nikolu zneužíval od čtyř let její praděda, který ji nutil do orálního sexu.
