čtvrtek 23. ledna 2020 Zdeněk

Brno, 1645. Moravskou metropoli zachránila odvaha obránců a genialita velitele

Švédská vojska vedená legendárním a téměř neporaženým generálem Lennartem Torstensonem přitahují na začátku května roku 1645 k Brnu. Obyvatelé města trnou v panické hrůze. Před branami se usadila obávaná, téměř třicetitisícová armáda. Brno brání vojenská posádka o pouhé pětistovce mužů, další tisícovku lidí ve zbrani tvoří měšťanstvo a studenti. Brno má dvě možnosti - vzdát se a zaplatit obří výkupné, nebo bojovat. Brno si vybírá boj.

Dlouhých a nesmírně vyčerpávajích 27 let už sužovala Evropu třicetiletá válka a naši předkové samozřejmě nemohli tušit, že se chýlí ke konci. Vojska obou stran byla unavená a připravovala se jednání o míru. Dobytí Brna představovalo pro Švédy otevření cesty na Vídeň. Zároveň to pro ně byla poslední možnost, jak strhnout vítězství na svou stranu.

Po bitvě u jihočeského Jankova v březnu 1645 se vítězní Švédové v čele s Torstenssonem obrátili k Brnu a počátkem května město oblehli. Brňané měli dvě možnosti. Buď se vzdát a zaplatit obrovské výkupné, nebo se bránit a riskovat zničení a vyvraždění města. Nepřemožitelnému Torstenssonovi totiž dosud žádné město neodolalo. Přesto se Brno odhodlalo k obraně.

Jean Louis Raduit de Souches

Narozen 16. srpna 1608 v La Rochelle, zemřel 12. srpna 1682 v Jevišovicích.

Vyznáním hugenot, sloužil nejdříve v řadách francouzském protestantském vojsku, potom vstoupil do služeb švédských. Po neshodách s nadřízenými, zejména pro svoji prudkou a prchlivou povahu, přešel do tábora rakouského a po odvážné akci při obléhání Olomouce, obsazené švédskými vojsky, si získal důvěru velení vojsk Habsburků a Ferdinand III. jej roku 1645 jmenoval velitelem města Brna.

Pod jeho velením se Brno připravovalo na obležení Švédy. Obrana města trvala přes tři měsíce a velkým dílem i zásluhou svého velitele, jehož zkušenosti získané ve švédských řadách zde mohl uplatnit, se obránci Brna dočkali šťastného konce 15. srpna, den před jeho 37. narozeninami. Po této úspěšné životní epizodě byl Raduit de Souches povýšen císařem Ferdinandem do hraběcího stavu a odměněn. Zůstal na Moravě, koupil si dům v Brně a panství Jevišovice, oženil se a postupně stoupal na žebříčku vojenských hodností, až dosáhl hodnosti maršála. Ještě roku 1663 se staví do čela vojsk při nájezdech tureckých a tatarských hord na Moravu. po smrti bylo Jeho tělo uloženo v kryptě kostela sv. Jakuba, kde byl roku 1717 za oltářem postaven jeho náhrobek.
 
Radim Dufek, Muzeum města Brna

 

Hrdinou katolického města se stal francouzský hugenot a bývalý švédský důstojník

Bylo to i zásluhou mladého, sedmatřicetiletého Raduita de Souches, nekatolíka, francouzského hugenota, a navíc ještě donedávna plukovník švédské armády, který však vstoupil do služeb Habsburků. Svým vojenským uměním a svou rozhodností při opevňování Brna si postupně získal důvěru velitele Špilberku Ogilvyho i dalších velitelů a měšťanů, a dokonce i jezuitského pátera Martina Středy, který obránce duchovně podporoval a povzbuzoval výzvou Kdo brání Brno, brání celou Moravu.

Obránci odráželi útok po útoku

Společným úsilím posádky, Raduitova vojenského oddílu, měšťanů a studentů všech národností Brňané švédské přesile odolali. A vydrželi i závěrečný nápor na svátek Nanebevzetí Panny Marie. Po celodenním obléhání, kdy se střídalo dělostřelecké bombardování města s útoky pěších obléhatelů, válečná vřava za soumraku ustala, Švédi nakonec uznali, že Brno nedobudou, a odtáhli pryč.

Podle legendy nařídil Torstensson ukončit útok v poledne a Brňané, kteří se to dozvěděli, proto poledne zazvonili už v 11 hodin, čímž se zachránili. Tato pověst založila tradici „petrovského poledne“. Obránci pak zázračné vítězství připsali Panně Marii, kterou uctívali prostřednictvím obrazu svatotomské Madony.

Brno uchránilo Vídeň. Raduit de Souches se stal miláčkem Moravanů

Brno získalo úctu Vídně, protože poražení Švédové už neměli sílu ji ohrozit. Raduit byl císařem oceněn a Habsburkům později prokázal ještě nemalou vojenskou službu. I jeho knihu Diarium bellicum Brunense (Deník brněnské války) četla celá Evropa. A jen tak mimochodem, srpen byl osudovým měsícem jeho života: 16. srpna 1608 (před 410 lety) se narodil, 15. srpna 1645 ubránil Brno a 12. srpna 1682 zemřel. Jeho ostatky byly uloženy v hrobce v brněnském kostele sv. Jakuba. Na Špilberku lze najít také jeho bustu a na Petrově pamětní desku. Druhému iniciátorovi statečné obrany, páteru Martinu Středovi, byla v Brně dedikována ulice i zvon v jezuitském kostele a zanedlouho mu zde bude odhalena socha. 

Úspěšná obrana Brna přispěla také k tomu, že město obhájilo svoji pozici hlavního města Moravy na úkor dobyté Olomouce.

Autoři | Foto Michal Růžička, TIC Brno | Zdroj MMB

Štítky den brna, bitva, švédové, historie, obránci, odvaha

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.