Druhé kolo prezidentské volby přineslo řadě voličů těžké rozhodování. Vybírat budou z dvojice kandidátů, kteří byli v KSČ před rokem 1989 a oba nějakým způsobem spolupracovali s StB, nebo vojenským zpravodajstvím. O tom, proč by se antikomunisté neměli nechat odradit od volby, se na úterní debatě pořádané Pamětí národa rozpovídal filozof, politik, pedagog, signatář Charty 77 a člověk, který byl celý svůj život v opozici proti komunistické straně. Daniel Kroupa, mimo jiné též žák filozofa Jana Patočky, se aktivně podílel na pořádání bytových seminářů a pořádání různých protirežimních aktivit, za což byl též pravidelně vyslýchán StB a dále perzekvován komunistickým aparátem.
„Popudilo mě, že se někteří z mých přátel odvolávali na svědomí, jako na důvod, proč nepůjdou k volbám v druhém kole. Právě proto, že jsou antikomunisté, by k volbám měli jít,“ poznamenal Daniel Kroupa při úterní debatě v klubu Horká vana v Budějcích a dodal: „Důvod, proč nejít k volbám nemám. Nemám ani problém jednomu z dvojice kandidátů dát svůj hlas.“
Do druhého kola prezidentské volby postoupila přesvědčivě dvojice Petr Pavel a Andrej Babiš. Oba dva získali téměř shodně dva miliony hlasů. Petr Pavel získal 35,4 procenta hlasů, Andrej Babiš 34,99. Oba ale spojuje také určitá loajalita s předrevolučním komunistickým režimem.
„Pan Babiš se po revoluci soustředil především na své zájmy a pracoval na svém obohacení. Naopak Petr Pavel se dal do služeb demokratického režimu. Svou službu tak naplnil vrchovatě. Zda se se svou minulostí dokázal vypořádat on sám dostatečně, tím si úplně jistý nejsem. Dosti v tom plaval, ale snažil se. Nese ale pečeť hrdinství a je to člověk, který demokratické zemi sloužil naplno a ta služba se počítá,“ popisuje rozdíly mezi oběma prezidentskými kandidáty.
Jedním z posledních přešlapů Andreje Babiše je podle Kroupy vyjádření, které zpochybnilo české spojenecké závazky vůči Polsku. „Tím vyjádřením řekl své skupině voličů „ano, já jsem váš“. Jinými kanály a jiné skupině zase řekl, že samozřejmě bude hájit článek 5. Teď to všechno vysvětluje polskému prezidentovi skrze Miloše Zemana. To je naprostá bizarnost. To nikdo při smyslech nemůže brát vážně.“
O tom, koho v druhém kole volit, nepochybuje. „V druhém kole neřeším problém, koho volit. Stojí před námi otázka, který z kandidátů může pro zemi udělat něco dobrého. Pan Babiš v pozici předsedy vlády ukázal, že sledoval i v této funkci zájem především svých firem. Příkladů bych mohl uvést hromadu. Osobně jsem znal například pana Bočka, který vybudoval Kostelecké uzeniny. Z krachující páchnoucí uzenárny v Kostelci vybudoval velkou firmu, která splňovala nejpřísnější pravidla. O to ho pan Babiš připravil. Znám osobně také podnikatele, jehož firmy se pan Babiš snažil zmocnit. On se ubránil za cenu těžkých ztrát a obětí,“ doplňuje s tím, že pro něho je i přes komunistickou minulost přijatelným kandidátem na prezidenta Petr Pavel. „Věřím, že Petr Pavel se bude snažit sloužit vlasti dál. Jeho minulost mi radost nedělá, ale co nadělám,“ poznamenává.
Podle Kroupy je potřeba rozlišovat motivaci a období, kdy dotyčný do komunistické strany vstupoval. „Víte, normalizace byla éra, kde část mladé generace vstupovala do komunistické strany v jiné situaci, než v padesátkách a šedesátkách. Dříve si lidé mysleli, že něco změní a měli v hlavě komunistickou ideologii. V osmdesátkách tam lidi šli, aby dělali kariéru. Mysleli si, že režim bude natrvalo a chtěli se uplatit, jinak to nešlo,“ vyjmenovává rozdílné motivace ke vstupu do komunistické strany.
„Pan Babiš byl navíc agentem StB a musel podepsat vázací akt. Rozhodně nebyl příkladem člověka, který byl nějak zlomen nátlakem. Opět to byl člověk, který to dělal pro svou kariéru,“ popisuje Kroupa.
Sám Kroupa se s tvrdostí komunistického režimu potýkal dlouhá léta, když podepsal Chartu 77. „Když Chartu 77 čtete dnes, tak se jeví jako fádní dokument, ale ve skutečnosti to byla geniální myšlenka. Její genialita mi docházela potom ještě řadu let. Podepsal jsem ji, mimo jiné, kvůli panu Patočkovi, který byl mluvčím Charty 77. Nesmírně jsem si ho vážil. Měl jsem obavu, že tvrdě narazí a cítil jsem jakousi morální povinnost pana profesora podpořit,“ vzpomíná Kroupa.
Chartu podepsal hned v lednu 1977. „Nicméně můj podpis byl zničen a tak jsem ji musel jít podepsat znova. Hned jak byl zveřejněn můj podpis, tak přišla obsílka od státní bezpečnost a zažil jsem první tvrdý výslech. Tvrdost nebyla fyzická. Seděli proti mně dva StBáci, jeden hodný, jeden zlý. Byla to skutečně hra na „kočku a myš“, kdy se člověk zbytečně nervoval. Sekl jsme se až při jednom z dalších výslechů, kdy jsem řekl: „Nedostanete ze mě ani slovo",“ dodává.
I kvůli negativnímu vztahu ke komunistickému režimu půjde volit. „Komunistický režim nutili lidi dělat věci proti jejich svědomí. Od voleb až po vyjadřování. Byli to vesměs zlomení lidé. Právě třeba volby měly více než devětadevadesátiprocentní účast. Režim tak navenek čerpal svou legitimitu. Když k volbám lidi přestanou chodit, zbaví se režim legitimity a zmocní se ho lidé, kteří na to čekají. Proto je teď povinností každého antikomunisty jít k volbám,“ uzavírá.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
