K obdivovatelům spisovatele Jana Zahradníčka se v nové knize dostává svědectví o jeho víře ve smysl básnického poslání tváří v tvář nejtěžším zkouškám. Moravská zemská knihovna vydala nedávno objevený básnický sešit, který si vedl ve vězení. Literární historici jej téměř 60 let pokládali za ztracený.
Katolický básník Jan Zahradníček si v roce 1952 vyslechl v politickém procesu třináctiletý trest vězení. Za mřížemi zůstal do roku 1960, brzy po propuštění zemřel.
Básníkem i v nejtěžších situacích
Historie Zahradníčkových veršů, které představují i z hlediska české vězeňské poezie 20. století unikát, je více než dobrodružná. Dobře známá je například záchrana veršů, jež vznikaly po básníkově zatčení v červnu 1951 a odsouzení v politickém monstrprocesu v červenci 1952 a které si Zahradníček mohl poprvé – spíše konspirativně a s velkým rizikem – zapsat na útržky papírů a vězeňských formulářů v době svého pankráckého věznění.
Tyto texty z věznice vynesl dozorce Václav Sisel a básně zakopal na zahradě. V době „pražského jara“ je předal Zahradníčkovu spoluvězni z pankrácké věznice, prozaiku Františku Křelinovi. Básně, které tvoří základ sbírky Dům Strach.
V roce 1999 byly ve svazcích StB v Pardubicích nalezeny rukopisy dalších Zahradníčkových básní, které zapsal tajně ve věznici na Mírově a které jsou téměř totožné s verši Domu Strach. Právě tento nález vedl odborníky ke konstatování, že sbírky z vězeňského období jsou celky otevřené, neboť mohou být nalezeny další texty, které celkový obraz vězeňské poezie Jana Zahradníčka rozšíří.
Literární dílo nejspíše zachránil neznámý dozorce
Nález v archivu věznice v Leopoldově v březnu 2016 tuto předpověď potvrzuje. O existenci „leopoldovského sešitu“ se Jan Zahradníček zmínil své manželce bezprostředně po svém propuštění v květnu 1960; o jeho vydání Marie Zahradníčková po básníkově smrti dvakrát žádala správu leopoldovské věznice, odpovědí jí však bylo omluvné konstatování, že sešit byl s největší pravděpodobností po básníkově propuštění skartován. Ve skutečnosti byla však sešit zachráněn nejspíše díky aktivitě neznámého dozorce dozorce, který z materiálu připraveného ke skartaci sešit vyndal a uložil do archivních fondů, kde zůstal po léta ukryt.
V březnu 2016 se ale sešit náhodou našel v leopoldovském vězeňském archivu. Některé básně z deníku Zahradníček rekonstruoval už po návratu z vězení a dostaly se tak do sbírky Čtyři léta. Sešit ale obsahuje i texty, které rozšiřují známé Zahradníčkovo dílo, třeba překlad básně od německého autora Eduarda Mörika.
Zápisy v sešitu jsou podle odborníků výsledkem dlouhého precizování veršů a jejich uchovávání v paměti. Protože papíru bylo zoufale málo, musel Zahradníček zapisovat až finální podobu básně s minimem škrtů a zásahů.
Leopoldovský sešit veršů je jedinečnou manifestaci tvůrčího aktu a symbolem nezlomné básnické vůle aJana Zahradníčka v době jeho nejtěžší životní zkoušky.
Zdroj: ČTK, MZK, ČT
Martin Šeda
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
