RECENZE: Natalie Portman v dramatu, jehož sledování bolí. V tom nejlepším slova smyslu

Jackie je snímek, jež mapuje události těsně následující po atentátu na J.F. Kennedyho očima jeho manželky. Tu zde ztvárnila excelentní Natalie Portman, která skvěle nastudovala způsob, jakým Jackie O. mluvila, jak se pohybovala či dokonce se usmívala. A to ve třech polohách. Jackie před atentátem - veselá Stepfordská panička, Jackie bezprostředně po Atentátu - zdrcená a naštvaná a nakonec týden po tragédii - autentická hulička cigaret. Všechny tyhle polohy jsou zvládnuté naprosto precizně a přesto že si někteří lidé stěžují na až roboticky  přesné ztvárnění slavné ženy, je třeba si uvědomit, že paní Kennedyová je ve spojených státech pojem, jehož devalvování skrze hereckou akci by přineslo jen zlou krev. Oscarová nominace je zde právem zasloužená.

Co snímku v mnoha očích sráží či může srážet body, je jeho snobskost. Vše je zde naprosto perfektní a luxusní. Šaty, účesy, místnosti a dokonce i všichni lidé kolem. Vítěztví pro ty, kteří přijmou tuto stylizaci, jež k atmosféře a měkkému osvětlení všech scén naprosto sedí. Stejně tak jako ke charakteru ústředních postav.

Jednou z nejpůsobivějších scén celého filmu je celá situace, ve které přijde atentát a vše bezprostředně po něm. Celé je to natolik silné, skvěle zahrané a nasnímané, že každému kdo se alespoň trochu otřel o umění tvorby snímků, musí vytrysknout slzy do očí. Sama o sobě si pak zaslouží zmínit scéna, ve které Jackie prochází Bílým domem. Vším tím luxusem a falešným pozlátkem, přičemž jí na šatech stále zasychají krvavé skrvny z hlavy jejího manžela. Zde je třeba mluvit o až téměř geniální filmařině, která vzbuzuje přesně ty emoce, které chcete v danou chvíli cítit.

Proč tedy všechny ty rozoruplné reakce, 50 procentní hodnocení, hejty a tak dále? Ono je to vlastně brutálně prosté. Záleží na tom, jak moc vás zajímá osobnost samotné Jackie Kennedyové. Jak moc jste ochotní přijmout fakt, že snímkem není životopisem v pravém slova smyslu, ale že se doslova babrá v emocích jedné ženy která je (nebo spíše chce být) natolik dokonalá, až to může být divákovi nepříjemné. Samozřejmě pár chyb by se tu našlo. Třeba jedna scéna, jež se komrcá na hraně přijatelného klišé, nebo předposlední třetina, která je i přes krátkou stopáž snímku 99 minut, opravdu zdlouhavá. Přesto nemůžu jinak než počin režiséra Larraína velebit. Dobrá práce.

HODNOCENÍ: 80%

Robert Poupátko