sobota 19. září 2020 Zita

Autorovy zvratky aneb psaním k věčnému utrpení

„Když si člověk jednou umíní napsat knihu, tak mu nic jiného nezbývá než začít psát. To je jediný prostředek, jak se kniha může udělat. Zná-li někdo lepší, jsem vždy ochoten dát se poučit.“ (Mika Waltari)

 

 

Psaní je koneckonců snadné. Stačí ze sebe deset let v kuse blít veškerý humus, který máte uvnitř sebe, dokud se to nebude dát číst. Prokládat to vínem, whisky, rumem a dalšími výdobytky civilizace prý pomáhá. Nebo se trošku zfetoval, ale s tím nemám nejlepší skutečnosti – počítač mi záhy připomínal psací stůl a já sypal tuhy z klávesnice ještě týden.

„Ale nemyslete si,“ řekl mi jeden nakladatel, „i když to bude mít úspěch, stejně vám to sotva zaplatí kafe a cigára.“

Vážně mi není jasné, jak Hugo zvládl psaním poplatit dluhy – ale někteří lidé jsou prostě extrémně produktivní. Například Stephen King se na týden zavře do kamrlíků, a když se probere z drogového transu, román je hotov. Jenom si chudák nepamatuje, jak ho napsal.

My líné trubky píšeme radši po večerech, když se vrátíme z práce, a kašleme na sociální život. I když při pohledu zpátky si občas říkám, jestli jsem se neměl stát radši patologem. Člověk si pak udělá více přátel.

Ještě že svět patří těm, co se neposerou (Bukowski) a spisovatel z duše nesnáší psaní (Vonnegut). Jediný problém mám s tím, že spisovatel prý má mít rád lidi. K tomu se ne a ne dokopat. Ale když si koupíte můj román, udělám ve vašem případě výjimku:

https://www.startovac.cz/projekty/nez-se-pesec-stane-kralem/

Vojtěch Žák

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.