Politik, dramatik i básník. Čestný občan Brna Milan Uhde slaví devadesát let

„Divadlo je krásnější než politika. Ale hlavně divadlo může způsobit nesnáze menšímu počtu lidí," řekl před lety. Proto také politiku v roce 1999 Milan Uhde definitivně opustil a vrátil se k múzám.

„Za celou svou politickou kariéru jsem dvakrát zažil radost ničím nezkalenou: když jsem do politiky vstupoval - a když jsem ji opouštěl," napsal ve svých knižních pamětech. Veřejně činný ale zůstal, působil v radách veřejnoprávních médií. Nejprve byl v letech 1999 až 2006 členem - a od roku 2002 místopředsedou - Rady Českého rozhlasu, v březnu 2008 pak usedl do Rady České televize, které od srpna 2011 až do konce svého mandátu radního v březnu 2014 předsedal.

Uhdeho nejznámější hrou je Balada pro banditu, která proslavila Divadlo na provázku. Příběh legendárního podkarpatského zbojníka Nikoly Šuhaje, z něhož poutavou legendu učinil spisovatel Ivan Olbracht, zpracoval Milan Uhde na muzikál. Hlavní role v legendárním představení v režii Zdeňka Pospíšila a s hudbou Miloše Štědroně, které mělo premiéru v dubnu 1975, ztvárnili Miroslav Donutil, Iva Bittová a Bolek Polívka. Písně ze hry, jako Zabili, zabili, chlapa z Koločavy, Řekněte mamce prokrista či Ani tak nehoří, časem zlidověly.

„Je to určitě můj největší divadelní úspěch," řekl autor, který se nyní již ke svému dílu může bez obav hlásit. V normalizačních letech tomu tak nebylo - autorství libreta hry na sebe musel vzít režisér Pospíšil. Uhde totiž za normalizace upadl v nemilost a a ocitl se na seznamu zakázaných autorů. Během těchto "šedých let" publikoval především v samizdatu a exilových nakladatelstvích, zčásti také pod cizím jménem. Byl aktivní v disentu a stal se jedním z prvních signatářů Charty 77.

Milan Uhde se narodil 28. července 1936 v Brně. Až do svých 27 let netušil, že jeho matka byla židovského původu a před transportem do koncentračního tábora ji na rozdíl od prarodičů zachránilo, že se formálně zřekla svých rodičů a doložila jiného otce. Dědeček s babičkou ale zahynuli v roce 1942 v koncentračním táboře v Rize, nacisté zavraždili i matčina bratra. Jeho rodiče vstoupili po válce do KSČ a také mladý Uhde zprvu komunistickým idejím věřil. "Probral mě až text Chruščovova projevu na XX. sjezdu KSSS v roce 1956," řekl po letech Uhde.

V té době studoval češtinu, ruštinu a literární vědu na filozofické fakultě dnešní Masarykovy univerzity v Brně, kde absolvoval v roce 1958 a později získal i titulu doktora filozofie. V letech 1958 až 1970 byl redaktorem literárního měsíčníku Host do domu, působil také jako externí pedagog divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění (v roce 1992 se na JAMU habilitoval jako docent). Od roku 1970 působil "na volné noze", psal divadelní hry i básně.

Debutoval v roce 1962 básnickou sbírkou Lidé z přízemí, ale již od 16 let přispíval do různých periodik, mimo jiné v roce 1953 napsal báseň oslavující Klementa Gottwalda Do bitev půjde před řadami. Komunistické přesvědčení ztratil podle svých slov také v důsledku událostí v Maďarsku v roce 1956, kde Sovětský svaz brutálně potlačil tamní povstání.

Všeobecně známým se stal Milan Uhde jako autor divadelních her Král-Vávra, Výběrčí nebo Děvka z města Théby, do roku 1968 vydal ještě například prózy Hrách na stěnu, Záhadná věž v B., povídkový soubor Ošetřovna a písňové texty Obloha samej cvok. Po okupaci v srpnu 1968 napsal kromě Balady pro banditu například divadelní hry Hra na holuba a Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl, televizní hry Pán plamínků a Hodina obrany či rozhlasové hry Parta, Zubařovo pokušení, Jitřenka naší slávy a Velice tiché Ave. Celkem je autorem asi tří desítek her a dramatizací a dvou desítek textů pro divadlo jednoho herce.

Během svého angažmá v politice byl Milan Uhde členem ODS. Po odchodu z čela ministerstva kultury v červnu 1992 usedl do křesla předsedy České národní rady, která se se vznikem České republiky stala první Poslaneckou sněmovnou. Poslancem byl šest let, do roku 1998, mimo jiné vedl klub občanských demokratů. K činnosti strany byl ale často kritický, po jejím rozštěpení v ledna 1998 přešel do klubu nově vzniklé Unie svobody. S činností této nové strany se však neztotožnil a politiku nakonec opustil.

Dál se pak věnoval literatuře s dramatu. V roce 2013 napsal Milan Uhde autobiografickou knihu Rozpomínky. Co na sebe vím. Předloni měla premiéru v Divadle Husa na provázku Uhdeho veršovaná hra na mariánské téma Mariina volba. Loni vydalo brněnské nakladatelství Větrné mlýny dosud nejobsáhlejší výbor z Uhdeho divadelních her.

Uhde je nositelem celé řady ocenění. V roce 2000 dostal od tehdejšího Václava Havla Medaili Za zásluhy. V roce 2007 získal za hru Zázrak v černém domě Cenu Alfréda Radoka.

Milan Uhde je podruhé ženatý. Má syna a dceru.