Prakticky nemine den, aby někde na světě, v operních divadlech či na koncertních pódích, nezaznělo některé dílo Leoše Janáčka. Skladatel, od jehož narození 3. července uplyne 170 let, je skutečnou operní star, řekl v rozhovoru Jiří Zahrádka, muzikolog a kurátor brněnského Janáčkova archivu. Dílem skladatele, který na uznání čekal do zralého věku a jako šedesátník prožil nejsilnější tvůrčí vzepětí, se Zahrádka zabývá tři desetiletí. Pořád je co objevovat, uvedl.
Janáček už ve světě dávno není vnímán jako autor jediné opery, slavné Její pastorkyně. Od 60. let minulého století hudební divadla hojně nasazují i další opery, zejména Příhody lišky Bystroušky, většinou už v českém originále, nikoliv v německém překladu Maxe Broda, a také Káťu Kabanovou.
„Pro mě je vrchol Věc Makropulos, tam už jsou hudba a slovo spojené v jedno, člověk je vnímá jako celek. Tam došel Janáček jako skladatel asi nejdál. Věc Makropulos se sice ve světě hraje, ale už méně. Může to být dáno i interpretační náročností," uvedl Zahrádka. Obdivuje také Glagolskou mši, kterou pokládá za nejvýznamnější dílo duchovní hudby 20. století. Zdůraznil, že Janáček, narozdíl od mnoha jiných skladatelů, nikdy nekomponoval na objednávku, ale vždy z vnitřní potřeby.
Čím dál častěji se hraje také Janáčkova opera Z mrtvého domu, patrně díky tomu, že je k dispozici kritická edice partitury, očištěná od pozdějších úprav. Dirigenti, kteří Janáčkovy opery studovali, totiž často jeho průkopnický skladatelský rukopis přizpůsobovali dobové představě o instrumentaci, tím ale stírali kompoziční osobitost. Kritické edice, které v současnosti vycházejí, se proto vrací k původnímu duchu Janáčkovy hudby a odstraňují pozdější nánosy.
Průběžně vycházejí také monografie Janáčkových oper, všechny by měly být hotové do roku 2028, kdy uplyne 100 let od skladatelovy smrti. Ačkoliv o Janáčkovi a jeho hudbě už vznikly desítky knih, stále lze podle Zahrádky přijít s něčím novým. „Musí se to dělat hodně do hloubky. Když to začnete rozkrývat, často zjistíte, že věci, které se v literatuře desítky let tradují, jsou úplně jinak," uvedl Zahrádka.
Archiv Leoše Janáčka, který je v péči Moravského zemského muzea, se v roce 2017 dostal do mezinárodního registru dokumentového dědictví UNESCO Paměť světa. Je unikátní svou celistvostí. Uchovává rukopisy a dobové opisy Janáčkových kompozic, operních libret, literárních a odborných studií, zápisky nápěvků mluvy, knihovnu a obsáhlou korespondenci čítající téměř 15 000 položek.
Archiv sídlí v budově varhanické školy, kde Janáček působil. V sousedním Janáčkově památníku, zahradním domku, kde skladatel žil v letech 1910 až 1928, návštěvníci najdou jeho pracovnu s klavírem i moderně pojatou, ale komorní expozici. Dlouho se mluví o vybudování plnohodnotného Janáčkova muzea, zatím nevzniklo. Město mu to dluží, míní Zahrádka s poukazem na mezinárodní věhlas Janáčka, srovnatelný v brněnském kontextu snad jen se slávou vily Tugendhat nebo úctou světové vědecké obce k otci genetiky Johannu Gregoru Mendelovi.
Nadcházející 170. výročí skladatelova narození připomene 3. července celodenní program pro veřejnost před Janáčkovým divadlem. Na podzim se v Brně uskuteční mezinárodní festivalové bienále Janáček Brno, opět s účastí prestižních zahraničních souborů. Zahrádka ale očekává, že mohutnější připomínky mimořádné osobnosti české hudby přijdou v roce 2028 u příležitosti 100. výročí skladatelovy smrti. „My se ale samozřejmě o Janáčka staráme pořád," zdůraznil Zahrádka.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
