V Janáčkově divadle bude opět k vidění tvorba světových choreografů Jiřího Kyliána nebo Nacha Duata

Večer otevírá původní premiéra titulu Waves, který pro baletní soubor NdB vytvořil dlouholetý umělecký šéf Kyjevského moderního baletu Radu Poklitaru. Světová premiéra baletu Waves je baletní úvahou o povaze lidského štěstí. Život nám přináší dobré i zlé ve vlnách a Radu Poklitaru nechal své hlavní hrdince vnést do života postavy, které jako nezvaní hosté vcházejí do jejího soukromí a ovlivňují její existenci i vnitřní život. 

Jiří Kylián je jedním z nejuznávanějších a nejrespektovanějších umělců českého původu, a to v celosvětovém měřítku. Ve své choreografii Sleepless se zaobírá otázkou souvislosti pohybu a pohnutí duše. Jsme si jistí, že se chceme opravdu k něčemu přiblížit a zároveň se tím od něčeho vzdálit? Tato otázka má nevyhnutelně velký vliv na naši existenci, naše záměry a naše procházení životem.

„Sleepless Jiřího Kyliána je věnováno bezesným nocím tvůrců, ale i vzniku uměleckého díla a práci na něm s otázkou, nakolik jsme pohlceni tvorbou v rámci vědomí i podvědomí, bdění i spánku. Zároveň svou pozoruhodnou souhrou scénografie a choreografie otevírá další možnosti hledání nových dimenzí, nejen pohybových,“ upřesňuje Karel Littera, dramaturg baletu NdB. 

Scéna v baletu Sleepless je inspirována dílem Lucia Fontany, argentinského umělce, který řezy ve svých obrazech vytvořil nový rozměr ve světě dvojrozměrné malby. Dominantou scény Sleepless je plastový ekran se svislými řezy, z nichž se vynořují tanečníci v ireálných polohách a vytvářejí nový rozměr, iluzi jakoby vytrženou z mysli choreografa v procesu tvorby.

Třetí částí večera je fascinující choreografie Nacha Duata White Darkness. V ní Duato intenzivně reflektuje téma drogové závislosti, situaci, kterou sám prožil z bezprostřední blízkosti v podobě předčasné smrti své sestry, které dílo věnoval. Hrdinka baletu, která ztratila víru v lásku, hledá zapomnění. Cesta, kterou si ale zvolila, jí nepřináší radost, ale horečnaté vzrušení, následované zklamáním, odcizením a dobrovolnou izolací. Nacho Duato nepovažuje tanec za formu společenského komentáře, ale přesto jej využívá k zobrazení těch nejsložitějších témat:  „Hluboce mě zasáhlo, jak je smutné, když mladí lidé dovolují drogám, aby jim zničily život a nechaly je sklouznout do temného světa. Do světa tak temného, že z něj již není úniku,“ vysvětluje choreograf téma a emocionální pozadí této inscenace.