Balet Národního divadla Brno chystá exkluzivní večer choreografií George Balanchina

Brněnský soubor uvede v rámci večera Balanchine hned čtyři choreografie – Serenádu, která je jedním z charakteristických děl repertoáru New York City Ballet. Concerto Barocco na skvělé partitury Johana Sebastiana Bacha a Episody s hudbou Antona Weberna. A jako poslední Čajkovského Pas de deux, brilantní neoklasické pas de deux na do té doby nepoužívanou hudbu z Labutího jezera. Na premiéře brněnského baletu Balanchine toto pas de deux zatančí světové hvězdy Vadim Muntagirov a Fumi Kaneko.

George Balanchine je takovým Pablem Picassem ve světě tanečního umění. Obdobně jako Igor Stravinskij v hudbě, nebo Picasso ve výtvarném umění, nebál se Balanchine i přes prvotní nedůvěřivost publika i kolegů experimentovat a jít svou vlastní cestou. Sám měl velmi dobrý klasický základ - na začátku své kariéry byl tanečníkem v souboru prestižního Mariinského divadla, kde se blízce seznámil s tradicí ruské školy klasického tance. Už ve svých choreografických začátcích se z klasického stylu vymaňoval, z klasiky sice vycházel, ale inspiraci čerpal i z nejrůznějších tanečních a pohybových stylů od akrobacie, přes moderní taneční směry až po společenské kabaretní tance. Po zranění kolene se choreografii začal věnovat naplno.

Balet je žena

Osudový přelom v jeho životě i kariéře nastal, když z Evropy přesídlil do Ameriky, kde se mu podařilo nadobro změnit dějiny tance 20. století. Balanchine je považován za otce neoklasicismu – stylu, který nekladl příliš důraz na děj, ale dával prostor tanci samotnému. Jím etablovaný baletní neoklasicismus se vyznačuje několika na první pohled typickými znaky. Vyžaduje plně vytočené dolní končetiny, volné kyčelní klouby umožňující co možná největší rozsah pohybu, vysoko zdvižené pózy arabesque a otevřený, tzv. effacé postoj. Skutečným inovátorem pak byl Balanchine zejména na poli techniky tance na špičkách. Je všeobecně známým choreografovým výrokem, že balet je žena, není proto divu, že technice jejich tance se ve své tvorbě věnoval nejpečlivěji. Balanchine je považován za choreografa, který, ač muž, byl schopen se na ženu podívat jejíma očima. Snad i proto působí tanečnice v jeho dílech tak výjimečně.

Tanec jako experiment

V rámci večera příznačně nazvaného Balanchine uvede Balet NdB dílo Serenáda, který můžeme považovat za milník v dějinách tance. Jedná se o první původní balet, který Balanchine vytvořil v Americe, a je jedním z charakteristických děl repertoáru New York City Ballet. Balet předvádí 28 tanečníků v modrých kostýmech na modrém pozadí. Balanchine jej původně koncipoval jako lekci jevištní techniky a do choreografie zapracoval nečekané události ze zkoušek. Když jeden student upadl, začlenil pád do baletu. Jindy zase přišel jeden ze studentů pozdě a i to se stalo jeho součástí. Tímto způsobem Balanchine rozvíjel svůj vlastní pohybový jazyk. Typickým znakem baletu Balanchine se stal také velmi úsporný kostým. Balanchine natrvalo odstranil původní kostýmy a oblékl tanečníky do cvičebních úborů.

Hudba má být viděna a tanec slyšen

Pakliže se bavíme o baletu Balanchine, nelze nikdy opomenout hudbu. Ta byla důležitou součástí života George Balanchina už od dětství. Balanchine byl synem hudebního skladatele Melitona Balančivadzeho, věnoval se studiu hudby a rovněž hře na klavír a později si přivydělával jako korepetitor. Díky své mimořádné muzikalitě a citu pro hudební kompozici mohl při tvorbě nové choreografie velmi úzce spolupracovat se skladateli.

Celoživotní spolupráci navázal s Igorem Stravinským, který byl stejně jako Balanchine inovátorem. Oba muži se narodili v Rusku, ale setkali se až ve Francii, kde je seznámil impresário Sergej Ďagilev, zakladatel Ballets Russes. Toto seznámení podnítilo celoživotní pracovní vztah, který změnil budoucnost baletu. Jejich první uměleckou spoluprací byl v roce 1928 balet Apollo, který Balanchine považoval za zlomový okamžik svého života. Jejich společná práce se přenesla do Spojených států, kde Balanchine spoluzaložil a řídil New York City Ballet. Stravinského hudba byla použita ve více než 30 slavných dílech repertoáru New York City Ballet, včetně Balanchinova Ptáka Ohniváka, Agonu, Stravinského Houslového koncertu a dalších. Tato díla jsou nadále uváděna baletními soubory po celém světě, od San Franciska po Moskvu.

Objev z Labutího jezera

Dalším důležitým skladatelem pro tvorbu George Balanchina byl Petr Iljič Čajkovskij. Dalším krásným kusem, který má tu čest uvést divým divákům Národní divadlo Brno, bude Čajkovského Pas de Deux. Jedná se o hudbu z Labutího jezera, která nebyla v původní partituře. Nebyla vydána spolu s ostatními částmi Labutího jezera a na více než půl století zmizela. Když byla v roce 1953 objevena v archivu Velkého divadla, Balanchine požádal o povolení použít ji pro svou vlastní choreografii a toto povolení dostal. Balanchinovo Pas de deux je osmiminutovou ukázkou baletní bravury a techniky.

Premiéra Balanchine 5. května v Janáčkově divadle.