K hudebce měl na ZUŠce odpor, milovanou kytaru pověsil na čas na hřebík, a vášeň ke skládání nenašel ani při studiu vysoké školy. Nyní ale talentovaný brněnský skladatel Robin Schenk tvoří muzikály, skládá hudbu k divadelním představením a baví videi na sociálních sítích.
Poprvé vzal nástroj do rukou v šesti letech. Vybral si kytaru, na kterou se chtěl naučit hrát. Jenže narazil při výuce hudební nauky. „Nauka mě hrozně nebavila a štvala mě. Něco jsem se na kytaru naučil nazpaměť, ale neuměl jsem číst noty, tak jsem hraní asi po půl roce nechal a vrátil jsem se k tomu až o pár let později,“ vysvětluje dvaatřicetiletý rodák z Brna, který si hudební teorii osvojil později ve volném čase.
Nadšenec do muziky si postupně pořídil i elektronickou kytaru a hraní mladíka stále více bavilo. I proto si podal přihlášku na kompozici na Janáčkově akademii múzických umění. Studium ale Brňana nenaplňovalo tak, jak si původně myslel. Chybělo mu třeba, že při přednáškách není prostor pro filmovou a scénickou hudbu.
„Zjistil jsem, že to, co se po mně chce, není můj šálek čaje. Celé tři roky studia jsem strávil soubojem s tím, že jsem si musel obhajovat to, co dělám. Pořád jsem tíhnul k myšlence, že by ta hudba měla vždycky přinášet nějaké emoce,“ myslí si hudebník.
Vysokoškolské studium dokončil, ale rozhodl se, že kompozici opustí. Našel se ale v divadle. „Má hrozně silnou atmosféru a kouzlo, které mě fascinovalo. Začal jsem tedy studovat muzikálové herectví a tajně jsem doufal, že by se mi to v budoucnu se skládáním mohlo podařit nějak skloubit. A ono to až absurdně dobře vyšlo,“ říká Schenk, který se pustil hned po studiu do psaní muzikálu.
Pro brněnské Městské divadlo složil s kolegy Petrem Štěpánem a Miroslavem Ondrou muzikál Devět křížů, který zpracovává moravskou legendu o masakru ve svatebním průvodu. Představení se u diváků těší oblibě. „Nečekali jsme, že by na to lidé chtěli chodit víckrát, protože to je vážné téma a cítit těžké emoce může být pro lidi nepříjemné. O to větší radost z úspěchu máme,“ konstatuje s úsměvem.
Schenkovu profesní dráhu zabrzdil covid. Na premiéru svého prvního muzikálu čekal dva roky. Ani nucená přestávka jej ale nakonec neodradila. Při lockdownu se bavil tvořením videí na sociální síti TikTok.
„Byl jsem úplně zničený, že nemůžu nic dělat pořádně, takže ty vtipné věci vzešly z vlastně dost temného místa. Terapeuticky pro mě ale fungovaly výborně,“ vysvětluje tvůrce, jehož videa sledovalo i dvě stě tisíc lidí. Do budoucna se skladatel zábavným videím věnovat nechce. „Pomohlo mi to dát o sobě trochu vědět, a v té době mě to bavilo, ale chtěl bych svůj čas věnovat něčemu, co má třeba trochu delší životnost,“ myslí Schenk.
Nejlépe se sympatickému umělci pracuje v noci, ve dne proto tráví čas poslechem hudby nebo dlouhými procházkami, které mu dodávají inspiraci k další tvorbě. Nejvíc ho ale inspiruje nástroj – pianino, které zdědil po svém dědečkovi. „Je to nejvíc inspirující nástroj, protože když u něj sedím, vnímám hudbu celým tělem," vysvětluje s tím, že kreativitu dobře nabudí i sklenka vína.
Kromě hudby má Robin Schenk rád i knihy, a fikci tak často proplétá i texty svých písní. „Vždycky je v nich část nějaké fabulace, nějakého vymýšlení si. Svět, ve kterém se pohybujeme je super, ale je fajn občas přidat trošku simulace a dobarvit ho něčím fantastickým,“ říká muž, který momentálně pracuje na dokončení svého sólového alba s názvem Paladins & Tyrants, a zároveň s kolegy Ondrou a Štěpánem tvoří další muzikál.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
