čtvrtek 6. října 2022 Hanuš

Točí se tu dokola ty stejný sr*čky. Komedie, co nejsou vtipný, říká tvůrce filmu Párty Hárder

Rapper, režisér, scénárista, herní vývojář a hudebník. To je Martin Pohl známý také jako Marty vystupující pod pseudonymem Řezník. Pod čím je rodák z Rumburku podepsán, toho jsou plná média. Nejinak tomu bylo po představení zatím posledního kousku, kterým je film Párty Hárder: Summer Massacre. Ten do kin doputoval v červnu letošního roku. Nejen o něm se pětatřicetiletý umělec rozpovídal v dalším dílem seriálu Bez servítků.

Je čtvrt roku po premiéře filmu Párty Hárder: Summer Massacre. Jakou odezvu registrujete?
Odezva byla až překvapivě skvělá! Bylo pro mě nejdůležitější, aby se film líbil fanouškům jedničky, což se povedlo a navíc měl i dost dobrý recenze. Je to pro mě osobně obrovskej úspěch a splněnej sen. Jsem rád, že to bylo přijatý jako plnohodnodnotnej celovečerák a ne jen jako nějakej bizár pro úzkou skupinu lobotomů.

V programech kin už film téměř nenajdeme. Kde ho teď zájemci mohou zhlédnout?
Film se ještě sem tam někde promítá, např. na festivalu Finále Plzeň 28.9. Jednáme o nasazení na některou ze streamovacích platforem, tak se to snad brzo dotáhne do konce a film bude k vidění pro všechny.

Váš předchozí snímek Párty Hárd se v kinech neobjevil. K vidění byl na Youtube. Proč? Odmítala ho kina vysílat?
Kina to neodmítla, já jsem akorát nejednal s žádnou distribucí a rozhodnul jsem se si kinosály pronajímat sám. Když se rozkřiklo, že na to chodí lidi, tak se naopak začala kina ozývat mně s tím, že by film chtěla uvést. Bohužel ale zrovna začínal covid a já jsem se pak rozhodnul film (protože už si v tý době na sebe vydělal) umístit zdarma na YouTube.

Musel jste u Párty Hárder někde trochu ubrat, aby mohl film celoplošně do kin?
Naštěstí ne! Ondřej Kulhánek z Bontonfilmu naprosto pochopil styl humoru prvního dílu a na všechno nám dal zelenou. Je taky pravda, že nebylo mým cílem trumfnout co do drsnosti finále prvního dílu, ale spíš jsem šel po jednotlivejch postavách, takže se nejedná o festival totální zvrácenosti, ale oproti běžnejm filmům, co se u nás promítají, je to samozřejmě dost  za hranou.

Film vypráví příběh tří kamarádů, kteří po maturitě jedou na Macháč zažít léto plné mejdanů a nezávazného sexu. Proč padla volba právě na „českou Ibizu“ - Mácháč?
Jelikož pocházím z Rumburku, byl pro mě Mácháč od mládí přesně takovymhle vyhlášeným párty místem, takže jsem nad tím ani moc nemusel přemýšlet. Osobně jsem tam tedy nikdy „zapařit“ nebyl, protože všudypřítomná diskohudba, námluvy vypitejch krůt a extrémní koncentrace machýrků z posiloven je pro mě ztělesněním pekla. Zároveň je to ale přesně místo, kde by mohla party našich hrdinů zažít spoustu zábavy.

Jak moc tedy film reflektuje soukromý život Martina Pohla a jeho dospívání? Neviděl jste se trochu při psaní scénáře?
Téměř devadesát procent je přesně podle mého dospívání. Když mi bylo sedmnáct, tak jsem asi tři měsíce chodil se svým tátou – podle toho vzniklo finále jedničky. A takových momentů je tam spoustu, kdo ví, ten ví.

Jak složité je podobně „kontroverzní“ film ufinancovat? Na stránce Donio jste vybrali přes milion a čtvrt, film ale nakonec stál téměř pětinásobek.
Příspěvky od fanouškům byly tím hlavním impulzem pro to, abychom to dotáhli do konce. Nějaký peníze na výrobu nám dal distributor a zbytek jsem pak vložil já sám a druhý producent Pavel Vácha. Bylo to samozřejmě risk, ale naštěstí nešlo o takovou částku, že by nám pak někdo musel drtit kolena palicí, takže jsme do toho šli.

Jaký je vůbec váš názor na tuzemskou filmovou tvorbu?
Točí se tu dokola ty stejný sračky. Komedie, co nejsou vtipný a nebo drama, na který je nepříjemný se dívat. Úplně třeba chybí žánrový filmy, všichni sázejí na jistotu a je tu strašně málo originálních věcí. Na druhou stranu se není čemu divit, v tomhle odvětví u nás fakt není moc peněz a dát do kupy nezávislej film je téměř nadlidskej výkon – a ještě k tomu to mít jako živobytí.

Koho tedy z českých tvůrců uznáváte?
Myslím, že klukům z Vyšehradu se to dost povedlo – upřímně jsem to teda ještě neviděl, ale co jsem tak slyšel, tak to jde podobnym směrem jako můj film. Stejně tak cením Petra Jákla, za to, že šel do takhle obrovskýho projektu a sehnal hollywoodský herce. Bez ohledu na kvalitu je tohle něco, o co by měl usilovat každej českej filmař – bejt světovej, pokořit hranice Český republiky. Všichni se tu drží moc při zemi a spokojí se s málem. Dál třeba Adam Sedlák, kterej teď posílá do kin film Banger, má ten správnej přístup a drive. A doufám, že jednou natočí celovečerák i Pavel Soukup, jehož seriál martyisdead dostal Emmy! To je obrovkej úspěch a moc se tu o tom nemluvilo.

Představte si situaci, kdy dostanete nabídku na spolupráci se Zdeňkem Troškou. Co mu odpovíte?
Minimálně bych se nechal vyhulit, ale na tvůrčí spolupráci bych to asi neviděl. Celkově mám problém s tím např. točit cizí scénář. Musím si to celý vymyslet od píky. Naopak třeba pinkat si s někym nápady a fóry mi dost vyhovuje a i před psaním Párty Hárd a Párty Hárder jsem udělal takový pivní seance s kámošema, kde jsme se o tom bavili a vymejšleli – nebo doma se ženou, ta na to měla taky velkej vliv.

Jste hudebník, režisér, herní vývojář i tvůrce Martyho Frků. Jak to jde časově skloubit? Co vám zabírá nejvíce času?
Vždycky ten projekt, kterej je aktuální. Když připravuju nový album, tak je to hudba, když připravuju film, tak to… Někdy mám období, kdy něco třeba nedělám vůbec, nebo od každýho trochu, ale když pak ta konkrétní věc finišuje, věnuju se nejvíc jí. A když toho finišuje víc, jako např. letos, tak je to už dost časově náročný a vyčerpávající.


Řezník na vyhlášení výsledků hudební ankety Český slavík 21, 19. listopadu 2021 v Praze.

Kdy jste naposledy pil Mattonku?
Nevim, třeba před měsícem, dvěma?

Určitě víte, proč se ptám. V roce 2013 jste byl v anketě popularity Český slavík zvolený hvězdou internetu, ale organizátoři vám odmítli cenu předat. Později jste natočil klip Pořád jenom hate 2, který se ostře pustil do společnost Mattoni. Následovala výzva společnosti Karlovarské minerální vody ke stažení klipu. Jste teď ve fázi nějakého dočasného míru?
Po tom, co se smáznul ten dluh a tehdejší ředitel Pascale odstoupil, už sem zvednul ban a neřešim to. Doteď mám ale nejradši tu s příchutí hnědýho.

V roce 2021 jste zvítězil v Českém slavíkovi v kategorii Hip hop & Rap a při přebírání ceny jste řekl: „O popularitě rozhodujou mladý lidi, který na tuhletu anketu kašlou. Je to spíš takovej žebříček toho, co poslouchaj ženský padesát, šedesát plus. Myslím si, že tady u nás jsou šikovný, talentovaný, progresivní umělci, ale ti tady dneska neseděj v tomhle sále.“ Stojíte si stále za svým slovy?
Stojím a neustále se o tom utvrzuju, protože mi od tý doby už tisíce lidí řeklo, že to vidí úplně stejně a že jsem to řekl krásně, až z toho u obrazovky zamáčkli slzu dojetí.

V jaké fázi jsou teď Martyho Frky? Jde vůbec ještě vymýšlet něco nového?
Před pár dny proběhnul dotisk všech tří dosud vydaných knih a do Vánoc chci vydat čtvrtý, asi finální, díl. Mám dost nápadů v šuplíku a pomalu je začínám převádět na papír – tenhle matroš si už ale schovávám až do knížky.

Co dalšího můžeme od Martina Pohla čekat v nejbližší době?
Právě vychází album Sodomy Gomory s názvem Resuerekce, který doufám uspokojí všechny hudební fanoušky. Pak by měla konečně vyjít hra Život Není Krásný: Poslední Exekuce a koncem roku čtvrtý díl frků. Pak si trochu odpočinu a začnu dělat na projektech, který už se mi rodí v hlavě.

Ohodnoť článek

Autoři | Foto JHPhoto, Profimedia, Pavel Gwuzd

Štítky Bez servítků, Martin Pohl, rozhovor, Řezník, Párty Hárder

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.