Jiří Pecha patřil k nejlepším hercům své generace. Jeho filmové role byly vždy pozoruhodné, duší byl ale především divadelním hercem, řekl v rozhovoru Petr Oslzlý, Pechův dlouholetý kolega z Divadla Husa na provázku a nynější rektor Janáčkovy akademie múzických umění.
„Divadlem dýchal, instinktivně mu rozuměl," uvedl Oslzlý. Pecha zvládal tragické i komické role, měl schopnost improvizace a sebeironie. Už od mládí dokázal zahrát postavy jakéhokoliv věku. „Dost brzy začal hrát staré muže či dědky, což ale neznamená, že by stejně skvěle nehrál role mladých mužů," míní Oslzlý.
Za esenci Pechova hereckého mistrovství považuje Oslzlý jeho Babičku ve "fetišistické revue" podle Boženy Němcové, za kterou také dostal Cenu Alfréda Radoka. Oslzlý připomněl, že při pohledu na Pechu na jevišti mohli někteří diváci zapomenout, že je mužem, a dojímat se nad jeho ženstvím.
Pecha hrál už v prvních inscenacích v amatérských počátcích Husy na provázku. Po profesionalizaci souboru v roce 1972 se postupně začalo utvářet jeho herecké, tvůrčí i lidské partnerství s Boleslavem Polívkou.
Dodnes si odborníci připomínají jejich výkony v Commedii dell'arte. „Je to geniální ukázka herecké souhry," řekl Oslzlý. Připomněl také třeba inscenaci Pezza versus Čorba, kde Pecha a Polívka excelovali jako představitelé dvou soupeřících klaunských rodin.
Podle Oslzlého ale rozhodně nelze redukovat Pechu jen na hereckého partnera Polívky. Sám vytvořil množství velkých rolí, hrál třeba krále Leara. „I když díky talentu byl hercem velkých rolí, tak když dostal menší roli, hrál ji se stejnou vehemencí," uvedl Oslzlý.
Na rektorátu Janáčkovy akademie múzických umění visí černý prapor. „Jiří Pecha patří k nejvýznamnějším absolventům herectví za dobu existence akademie," uzavřel Oslzlý.
