Notoričtí černí pasažéři už si dopředu připravují občanský průkaz, říká brněnská revizorka

Jak vás napadlo stát se revizorkou?

Kladný vztah k hromadné dopravě jsem měla už od dětství, nejvíc mě bavilo na cestách pozorovat ostatní cestující. A práce revizora se mi vždy líbila, takže to pro mě byla jasná cesta a jsem ráda, že můžu dělat práci, která mě baví.

Neměla jste strach jako žena dělat práci, kde je riziko i fyzického napadení?

Takové riziko jsem si tehdy vůbec nepřipouštěla.

Narážíte na nějaká úskalí v práci díky svému pohlaví? 

Že by si na mě někdo dovoloval více, protože jsem žena, to si nemyslím. I kolegové muži mívají při práci čas od času problémy s konfliktními cestujícími. Naopak mám tu zkušenost, že my, ženy, jsme schopny často situaci zklidnit a vyřešit. Muži zase nám pomáhají jiným způsobem.

Jak byste popsala brněnské cestující? 

Ve většině případů jsou cestující v Brně příjemní. Samozřejmě se někdy najdou potížisté, ale těch je naštěstí minimum.

Jak vypadá typický den revizora?

Každý náš den je jiný, kdybych to shrnula, je to 8 km chůze, 25 zkontrolovaných vozů, zhruba 1 000 zkontrolovaných cestujících. Za každého počasí - v dešti, v mrazu, horku, to si nikdo z nás nevybírá. Část revizorů je pak vyčleňována na práci preventistů, takže při změnách jízdních řádů nebo větších výlukách chodíme na dopravní uzly předávat cestujícím nové informace a odpovídat jejich dotazy. Naše práce je opravdu pestrá.

Jaká je obvyklá reakce, když narazíte na cestujícího bez platné jízdenky?

To je hodně různé, cestující jsou většinou zaskočeni, protože doufali, že se jim podaří projet aniž by byli přistiženi. Takže prvotní bývá šok, že jsou přistiženi, pak hledají po kapsách a nějak se s tím srovnávají. Společně pak situaci řešíme, vypíšeme zápis o provedené kontrole a pasažér si volí, jak bude pokutu hradit, tato část je vždy stejná.

Jaký je nejčastější výmluva černých pasažéru? Jakým způsobem s vámi nejčastěji smlouvají?

Jako nejčastější důvod cestující uvádí, že zapomněli šalinkartu doma, nepřišla jim SMS jízdenka, zapomněli si označit jízdenku, někdo jim jízdenku ukradl, ztratila se jim před chvílí, to už bývá hodně podobné. Někdy se mě cestující bez jízdenky snaží ukecat, abych jim pokutu odpustila, dokonce se mě snažili párkrát uplatit.

Poznáte na tvářích cestujících, kdo nemá jízdenku?

Ano, za ta léta praxe se to už dá odhadnout. Nejen výrazem ve tváři, ale i řečí těla. Někdo se nervózně rozhlíží, postává u označovače s jízdenkou a podobně.

Jste shovívavá k cestujícím s SMS jízdenkou, kteří říkají, že jim hned dojde?

Výjimečně ano, ale i cestování s sms jízdenkou má svá pravidla. Občas přimhouřím oko, když vidím, že právě nastoupili a telefon nedrží v ruce, což znamená, že žádost o SMS jízdenku již odeslali před nástupem do vozu.

Snažil se vám někdy někdo třeba utéct přímo před nosem? Jak poté reagujete?

Samozřejmě se to stává, pak reaguji podle dané situace, buď to zvládnu sama nebo přivolávám na pomoc hlídky městské nebo státní policie.

Jaká byla asi nejhorší zkušenost v práci? Můžete to popsat?

Ano, jsou situace, na které člověk zapomíná jen těžko. Po provedené přepravní kontrole mladé ženy, která měla vše v pořádku, tato slečna zkolabovala. Musela jsem okamžitě zareagovat, začít jí oživovat, volat záchranku, nechat odstavit vůz. To už bych znovu zažít nechtěla.

Na kolik černých pasažéru v průměru denně, týdně narazíte?

Záleží na lokalitě a linkách , na kterých ten den jezdím, ale kdybych měla uvést průměr, bylo by to asi devět pasažérů denně.

​Jste nějak odměňování za počet „chycených“? 

Ano, součástí odměňování pracovníka přepravní kontroly je i počet zjištěných cestujících bez platného jízdního dokladu.

Všímáte si toho, že by vás třeba už nějací cestující poznávali?

Velmi často a někteří z nich mi ukazují jízdenku už na nástupišti. (směje se)

Máte nějakého cestujícího, kterého třeba poznáváte vy? 

Ano, i takových pár mám. Usmíváme se na sebe ještě předtím než začne kontrola. A notoričtí černí pasažéři už si dopředu připravují občanský průkaz.