Popáleniny léčí přes 30 let. Vděk za plastiku je někdy větší než za záchranu života, říká lékař z Brna
Ještě před třiceti lety se o pacienty s popáleninami ve Fakultní nemocnici Brno nestarali zdravotníci na žádné specializované klinice. V roce 2001 se ale vše změnilo a tamní Klinika popálenin a plastické chirurgie dnes patří k nejlepším v Česku. Po dlouhých dvaadvacet let stál v jejím čele chirurg Pavel Brychta. Ten se nyní s postem rozloučil a zavzpomínal na začátky své kariéry i specializovaného místa.
Chirurgie dnes vyhlášeného profesora Pavla Brychtu lákala už při studiu medicíny v jihomoravské metropoli, obor popálenin a plastiky si ho ale později našel v podstatě sám. Jako čerstvý a odhodlaný absolvent vysoké školy v roce 1982 nastoupil na Kliniku plastické chirurgie v Berkově ulici a působil také ve Výzkumném ústavu traumatologickém. V té samé době začali brněnští lékaři dělat první krůčky směřující ke zlepšení péče o lidi s popáleninami. Předtím se o pacienty starali na chirurgii, děti měli na starosti zdravotníci na pediatrii a některými složitějšími případy se zabývali doktoři na plastické chirurgii v Berkově ulici.
„Na Úrazové chirurgii v Úrazové nemocnici jsme na jednom pokoji zřídili první popáleninovou jednotku. Impulzem byla dvě velká neštěstí v brněnské teplárně ze sedmdesátých let, kdy zemřelo několik desítek mladých mužů, o kterých se dá předpokládat, že by nyní měli šanci na přežití. Tehdy ale nebylo ani kam takové pacienty uložit a zažili jsme i jejich umisťování na chodby,“ vypráví Brychta.
Úspěšné devadesátky
Popáleninová jednotka se na přelomu osmdesátých a devadesátých let přesunula do rozestavěné bohunické nemocnice, kde pomáhaly řádové sestry. Protože ale zraněných, kteří potřebovali speciální zacházení, stále přibývalo, v roce 1993 v zařízení vzniklo Popáleninové oddělení a poté i rekonstrukční neboli plastické chirurgie. V čele zdravotníků stál právě Brychta, jenž centrum řídil a od roku 2001 šéfoval i nové Klinice popálenin a plastické chirurgie.
Specializované místo dostálo věhlasu nejen díky kvalitní péči, dobrému renomé přispělo také zvolení Brychty jako předsedy Evropské popáleninové asociace v Nizozemsku. Absolvoval i několik dlouhodobých stáží v cizině a je členem různých tuzemských a zahraničních odborných společností. „Od samého začátku jsem se snažil měnit koncept léčby popálenin, zejména u dětí. Inspiroval jsem se v zahraničí, kde už tenkrát byli s nejmenšími přítomni rodiče nebo dobrovolníci, kteří se je snažili zabavit,“ vysvětluje a dodává, že díky rozptýlení a rodinné lásce nebylo malé pacienty potřeba tolik analgetizovat.
Postupně proto zavedli systém, kde matky mohly zůstat na stejných pokojích jako jejich zranění potomci. „I z medicínského pohledu se situace vylepšila, do roku 1993 tu bylo několik dětských úmrtí na popáleniny, od té doby jsme neměli žádné,“ popisuje úspěchy. K těm řadí také vybudování kožní laboratoře, ve které s jeho kolegou Jiřím Adlerem jako první klinicky aplikovali uměle vypěstované buňky na základě amerického patentu. Léčba se posunula dopředu také díky osvětě v poskytování první pomoci či prostorovému a modernímu přístrojovému vybavení.
Nejtěžší případ v kariéře
Součástí Kliniky popálenin a plastické chirurgie jsou v současné době nejen vlastní operační sály, ale i celá Intermediární péče v desátém patře bohunické nemocnice. „Umíme člověka bez kůže prakticky držet výživou a kyslíkem při životě téměř tři měsíce, za tu dobu se vždycky najde nějaký kousek kůže, který umožní defekty zatransplantovat,“ komentuje. V paměti mu uvízl neuvěřitelný příběh ženy, kterou zasáhlo vysoké napětí. Rozsáhlá zranění postihla i její vnitřnosti a pacientka se tehdy ocitla na hranici života a smrti. Po třítýdenním kómatu ale začala pohybovat očima a pro tým profesora Brychty to byla nová šance k její záchraně.
Brněnská nemocnice je jedinou v Česku, která se popáleninám a plastice věnuje v tak velké šíři. Pochlubit se může například postbariatrickou chirurgií, kdy zákrok spočívá v ořezávání nadbytečných kožních laloků. Pozadu není ani oblast mikrochirurgie, která slouží k přenosu celých tělesných celků, jako je kůže, kost, sval nebo část obličeje.
Brychtovi, jehož největší specializací jsou abdominoplastiky, při kterých se stahuje břišní stěna a odstraňují se nadbytky kůže a tuku, jsou největší odměnou spokojené klientky. Vděk, který po plastice projevují, je podle něj mnohdy větší než za záchranu života popálených. Oboru se po skončení ve funkci přednosty věnuje i dál. Na postu ho vyměnil Libor Streit, jenž předtím působil ve Fakultní nemocnici u svaté Anny.
