Při houkání sanitky se nám zasteskne, loučí se vysloužilí záchranáři
U jihomoravské záchranky odsloužili desítky let a za dlouhou pracovní kariéru zažili nespočet tragických i šťastných okamžiků. Se svojí milovanou prací se s novým rokem rozloučila záchranářka Jana Knirschová a řidič sanitky Karel Kuba. Bude se nám stýskat, shodují se.
Se dvěma kolegy a přáteli se s koncem uplynulého roku rozloučili záchranáři v Tišnově na Brněnsku. Na zasloužený odpočinek odešli z tamního kolektivu Jana Knirschová, která mezi záchranáři strávila úctyhodných osmadvacet let, a řidič sanitky s dvaadvacetiletou zkušeností Karel Kuba. Za léta praxe se oba vysloužilci setkali s výraznou proměnou zdravotnického vybavení i přístupu pacientů.
Zatímco výkonná vozidla a moderní přístroje ulehčující práci si zdravotníci pochvalují, negativnější zkušenosti mají s přístupem lidí. „Pokud jde o pacienty, mám pocit, že to má špatný trend. Lidi si dřív u méně závažných potíží dokázali sami poradit. Teď to tak není. Jsou nesamostatní, sebemenší problémy mnozí často nezvládají," vysvětluje Knirschová.
Vzpomínky na smutnou nehodu
Na otázku, jaký pracovní zážitek se vryl dvojici nejhlouběji do paměti, odpovídá Kuba jasně. Vzpomíná na nehodu, kdy opilý řidič narazil do vozu, v němž seděl mladý pár s rodiči. „Ti mladí se měli brát… ti to teda přežili. Ale rodiče jednoho z nich neměli takové štěstí. Takže místo svatby byl pohřeb. Ale pak možná nakonec i ta svatba. To už samozřejmě nevím. Ale bylo to smutný," svěřuje se dlouholetý řidič.
Náročné povolání, které si žádá fyzickou i psychickou odolnost, vyvažovali bývalí zaměstnanci jihomoravské záchranky rozdílně. Zatímco Knirschová je zvyklá ve volném čase pečovat o květiny a čistit si hlavu při sportu, Kuba volí jinou taktiku. „Já přijdu domů a otevřu si pivo. To je můj ventil. No a samozřejmě dělám věci kolem baráku," povídá.
Stýskání při houkání sanitky
I přes všechny neduhy se čerství důchodci shodují, že na své povolání budou vzpomínat s láskou a po milované záchrance se jim bude stýskat. „Dali jsme do téhle práce kus svého života, kus srdce. Myslím, že jsem tu záchranářinu dělala pořádně, že jsem to neflákala. Teď ještě dělám hrdinku, ale bude se mi stýskat, hlavně až uslyším houkání sanitky…" vysvětluje záchranářka. Její kolega přitakává s tím, že chybět mu budou spolupracovníci i někteří pacienti.
