Práce je pro mě posláním, říká sestřička z Brna, která pomáhá pacientům téměř půl století

Služebně nejstarší sestřička svatoanenské nemocnice přišla do brněnského zdravotnického zařízení v létě roku 1973 a od té doby mu zůstala věrná. „Práce zdravotní sestry pro mě vždycky byla víc než povoláním posláním,“ svěřila se žena, která je téměř půl století členkou týmu I. interní kardioangiologické kliniky.

Do praxe nastoupila plná očekávání a strachů v době, kdy bylo pro zdravotní sestry denním chlebem vyvařování jehel či používání skleněných stříkaček. Přesto však tvrdí, že odborné práce jí během posledních desítek let přibylo. „Pacienti jsou někdy komplikovaní, ať už to jsou dekubity, defekty… Je to náročnější. Tím ale nechci říct, že když jsem začínala, bylo to jednoduché," uvedla.

Ze zdravotnice aktivní babičkou

Volby povolání Sedláčková nikdy nelitovala a na zdravotní školu by dle svých slov zamířila znovu. Přestože původně plánovala, že se po pár letech praxe ze svatoanenské nemocnice vrátí do rodného Kyjova, osud tomu chtěl jinak. A po desítkách let strávených v Brně nyní žena, která je od roku 2016 v důchodu, plánuje opustit milované zaměstnání.

 „Myslím, že ke konci roku bych to už ukončila, a to kvůli zdravotním problémům. Jsem z toho nešťastná, v pracovním životě jsem nikdy nemusela výrazně využívat pracovní neschopnost, ale teď už to je tak, jak je, a nechci kolegyně omezovat tím, že nečekaně vypadnu z provozu," popsala Sedláčková s tím, že po odchodu z práce plně přesune pozornost k rok a půl staré vnučce a stane se aktivní babičkou.

Na otázku, jaký nejsilnější zážitek si ze své praxe vybavuje, odpověděla zdravotnice jasně. „Velký šok pro mě byl první exitus. Ne že by si člověk neuvědomoval, že život je takový, že přijdeme a také odejdeme, ale tak úplně se na to připravit nejde. Odchodů mi bylo vždycky líto," svěřila se zdravotnice, se kterou se mohou pacienti v současnosti setkat na echokardiografické ambulanci.