Naděje pro autistu Kubíka se jmenuje hyperbarická komora
Nebýt dnes třináctiletého Kubíka, jedna obyčejná rodina z Vysočiny dodnes netuší, co hyperbarická komora je. A asi nejen ona. Možná jsme se s tímto názvem setkali ve spojení s kosmonauty, ale v běžném životě? Maminka Petra před narozením syna pracovala dlouhé roky v gastronomii. Tatínek je zaměstnaný u Správy železnic. Příchod na svět jediného, vymodleného dítěte, jim navždy obrátil život naruby.
„S Kubíkem a jeho rodinou se znám už nějaký ten pátek. Už od narození se nevyvíjel tak, jak by miminko mělo. Když mu byly dva roky, lékaři rodiče postavili před pro ně v danou chvíli zdrcující zprávu. Těžká porucha autistického spektra spojená s mentální retardaci. Rodina se k této zprávě postavila s pokorou i odhodláním. Dnes je Jakubovi třináct let. Vyrostl z něj díky trpělivé a nepřetržité péči hodný kluk. Pokud není vystavený stresu, chová se velmi příjemně,“ seznamuje nás s životním osudem Kubíkovi rodiny Gabriela Koubková. Rodinná přítelkyně sleduje příběh s účastí, ale i odstupem. Respektem zejména vůči mamince nešetří. „Pečovat o Kubíka znamená práci na plný úvazek. A to s vědomím, že je to navždy. Maminka má navíc od života ‚naloženo‘ mnohem více než by se zdálo, že se dá unést. Sama se potýká s vážnými zdravotními problémy spojené s diabetem I. typu a na něj navázanými komplikacemi. Její zdravotní stav by jí nedovolil chodit do zaměstnání, ani kdyby nepečovala o Kubíka. Je v invalidním důchodu. Přesto jsem jí nikdy neviděla stěžovat si, ani se ke Kubíčkovi chovat nervózně, podrážděně. Péče o syna je přitom velmi vysilující,“ říká Gabriela Koubková s obdivem.
Kyslík ho doslova probouzí
Od chvíle, kdy se rodina dozvěděla Kubíkovu diagnózu, neúnavně pracuje, aby se v rámci svých možností posunoval. Na lékařské doporučení tak do jejich života „vstoupila“ mimo jiné hyperbarická komora. Maminka přiznává, že právě o této terapii tehdy uslyšela poprvé v životě. „Jak ji co nejjednodušeji popsat? Jde o přetlakovou komoru, ve které je 1,3 atmosfér. Do hyperbarické komory se pomocí kyslíkového koncentrátoru vhání stoprocentní kyslík. Při běžném dýchání nosem se kyslík ze vzduchu dostává do těla krevním oběhem pouze v malé míře. V přetlakové komoře se ale díky tlaku dostane kyslík do těla i tam, kde nejsou žíly. To má blahodárný vliv na množení buněk a regeneraci buněk i tkání. Tento proces zlepšuje u dítěte celkový stav těla i mysli,“ přibližuje maminka laikům, o co vlastně jde.
Kubíka má od rána do večera na očích. Dopad terapie v hyperbarické komoře je na něm velmi znát. „Začal více používat slova. Před používáním hyperbarické komory se jako většina autistických dětí do sebe uzavíral. ‚Náš svět‘ spíše ignoroval. Po terapiích ho však začalo to, co se kolem něj děje, výrazně víc zajímat. Nestraní se dětí, chce si s nimi naopak hrát. Lépe sám sebe obslouží. Déle se soustředí a zkvalitnil se i jeho spánek. Hodně u něj ubyly záchvaty vzteku, hysterie a pláče…“
Do komory musí každý den
V čem je tedy zádrhel? Nejbližší hyperbarická komora je od Kubíkova domova vzdálená 120 kilometrů. Cestování se synem s vážnou poruchou autistického spektra tak daleko je ale skoro nemožné. Dlouhodobější efekt terapie navíc nastává pouze tehdy, když ji dítě podstupuje každý den. Rodiče se však nevzdali a podařilo se jim hyperbarickou komoru domů na čas pronajmout. Dostali sice slevu, ale i tak měsíční nájem činí 24 900 korun. Pro Kubíkovu rodinu s maminkou v invalidním důchodu to je absolutně nad jejich ekonomické síly. Většinu finančních prostředků, které se v domácnosti sejdou, spolknou totiž léčiva, hiporehabilitace, aplikace kmenových buněk, klinická i soukromá logopedie, pobyty v denním stacionáři … Zdravotní pojišťovna z toho téměř nic nehradí a když, tak jen minimálně. Pomůcky, jako je hyperbarická komora, neplatí vůbec. „Budeme velmi vděční za jakoukoliv pomoc. Važte si zdraví, máte-li je. Je opravdu hodně cenné,“ dodává maminka Petra tiše.
