Mucha zůstane na jihu Moravy dalších pět let, Praha propůjčuje Slovanskou epopej

Slovanská epopej Alfonse Muchy zůstane na zámku v Moravském Krumlově minimálně do roku 2031. Pražští radní se na prodloužení smlouvy, která měla končit příští rok v květnu, shodli s dědici malíře a Nadací Mucha. Podle dohody dílo zůstane v Krumlově, dokud Praha nezajistí stálou expozici.

Starosta Moravského Krumlova Tomáš Třetina (TOP 09) má z rozhodnutí radost, návštěvnost zámku se po návratu díla téměř zdvojnásobila. Jen loni dorazilo zhruba 33 tisíc milovníků umění. „Epopeji je u nás dobře a vystavujeme ji v důstojných podmínkách,“ řekl starosta.

Obrazy jezdí na Moravu pravidelně kontrolovat také pracovníci Galerie hlavního města Prahy. „Technické podmínky uvedené ve stávající smlouvě a veškeré parametry jsou průběžně dodržovány. Pravidelné kontroly potvrzují dodržování všech standardů spojených s expozicí národní kulturní památky," stojí v důvodové zprávě, na jejímž základě pražští radní rozhodovali. 

O epopeji

Slovanská epopej je monumentální dílo malíře Alfonse Muchy, které vznikalo mezi lety 1910 a 1928. Tvoří ji dvacet velkoformátových pláten, z nichž některá měří až osm na šest metrů. Mucha v nich zachytil významné události a legendy z historie slovanských národů, od mytických počátků přes středověké bitvy až po události novověku.

Celý cyklus malíř pojal jako poctu kulturní a duchovní jednotě Slovanů, přičemž do něj promítl i svůj typický secesní styl. Dílo daroval Praze s podmínkou, že mu město vybuduje důstojné výstavní prostory. Ty ale nikdy nevznikly. Pro svůj rozsah a historický význam je epopej považována za jednu z nejcennějších malířských prací českého umění 20. století.

Kdo byl Alfons Mucha?

Český malíř, grafik, ilustrátor a návrhář, který se stal jednou z hlavních osobností secesního umění. Proslavil se především v Paříži na konci 19. století, kdy vytvořil slavné plakáty s herečkou Sarah Bernhardt, jejichž jemné linie, dekorativní ornamenty a éterické ženské postavy se staly ikonickými pro styl art nouveau.

Mucha ale nebyl jen malířem krásných žen. Věnoval se i monumentálním a symbolickým dílům, z nichž největším projektem byla právě Slovanská epopej. Pracovali na ní 18 let a považoval ji za své životní dílo. Kromě plakátů a obrazů se věnoval i návrhům šperků, bankovek, poštovních známek nebo interiérů. Po návratu do Československa po první světové válce se zapojil do výzdoby Pražského hradu a tvořil i nástěnné malby s vlasteneckou tematikou.

Jeho život skončil v dramatické době. Po nacistické okupaci byl vyslýchán gestapem a krátce poté vážně onemocněl. Zemřel v červenci 1939 v Praze, jen pár měsíců po začátku okupace.