Je to jako z amerického filmu. Lidé ze zasažených obcí sčítají škody po řádění tornáda

Poničené domy, převrácená auta, vyvracené stromy nebo poházené dětské hračky v ulicích. Takové scény znali Jihomoravané převážně z hollywoodských filmových snímků nebo počítačových her. Jednou z nejpostiženějších obcí byla Lužice na Hodonínsku, kde ničivý vítr zdemoloval desítky rodinných domů a objektů. Při pohledu na zničená stavení se seniorka Marta neubránila slzám. „Je to strašné. Žiji tady padesát let a nic podobného nepamatuji. Přišla jsem o střechu nad hlavou, pod kterou jsem bydlela celý život. Nevím, co si počnu,“ popisuje místní rodačka, která ukazuje holí na zničený dům, v němž bydlí se svým manželem a předtím i se svými rodiči.

Obec Lužice na Hodonínsku

Obrovské vyčerpání

Podobných případů, kdy obyvatelé propadali bezmoci a slzám, bylo během pátku k vidění nespočet. Smutný osud místních nenechával chladnými ani všudypřítomné policisty, zdravotníky nebo hasiče, na nichž bylo vidět i přes vydatnou snahu obrovské fyzické i psychické vyčerpání. Právě složky integrovaného systému byly na zasažených místech první. Odklízí například popadané stromy, uklízí nepořádek nebo poskytují lidem psychologickou podporu či rozdávají jídlo. „Jsem tu zhruba od deseti večer. Pomáháme, kde se dá. Je tu strašně moc práce. Každý, kdo může, vezme lopatu a snaží se pomoct,“ popisuje hasič u obce Hrušky na Břeclavsku, která rovněž patří k nejpostiženějším lokalitám. Tornádo tam zničilo třetinu domů, kostel či školní hřiště. 

Vyčerpaný hasič v obci Hrušky

Poničená střecha je štěstí

Podnikatel, který se představil jako Pavel, pracuje jako živnostník a v Hruškách žije šest let. Do obce na sever od Břeclavi se přestěhoval kvůli manželce, jež se ve vinařské obci narodila. Večerní průtrž se jeho domu vyhnula jen zázrakem. „Měli jsem obrovské štěstí. Vír větru jsme pozorovali kolem půl osmé večer a mysleli jsme na nejhorší. Zničeho nic se naštěstí zhruba 300 metrů před námi tornádo stočilo a minulo náš dům. Sice máme poničenou střechu a okna, ale když vidím, jak dopadli ostatní, tak si nemám na co stěžovat,“ svěřuje se.

Poničený kostel v Hruškách

Sem nechodťe

Právě v Hruškách měli policisté, hasiči či záchranáři obzvláště na pilno, a proto do nejzasaženější části nepouštěli veřejnost. „Klidně vás tam vezmu, ale fotit tu nesmíte. Místní toho mají plné zuby a vážně se nechtějí s nikým bavit,“ povídá policista, který nás doprovází do ulice Hlavní. Měl pravdu, většina jen mlčky pracovala nebo seděla na patnících. O včerejší katastrofě se nikdo bavit nechtěl. „Co vám mám říct. Bylo to strašné. Večer nás evakuovali a pustili nás sem teprve ráno pro věci. Co zbylo, vidíte sami. Nechápu, proč nám někdo nedal vědět dřív. Je to horší, jak z těch amerických filmů,“ říká jeden z místních, který během našeho povídání kouří už několikátou cigaretu. 

Poničený hřbitov v Mikulčicích 

Opravíme si to sami

Přírodní katastrofa se nevyhnula ani Mikulčicím na Hodonínsku. Z pohledu na oblíbenou jihomoravskou destinaci rovněž mrazilo. Poničený je hřbitov, železniční trať nebo kostel. I přes zdánlivou beznaděj se ale místní, podobně jako v jiných obcích, dali hned od rána do práce a úklidu. „Není na co čekat. Nikdo to za nás neudělá. Snad se barák bude dát opravit. Od rána sháním statika, aby se přišel podívat, jestli se dá něco zachránit. S úklidem jsme začali hned po bouřce. Přijela celá rodina a známí z okolí. Je tu cítit obrovská solidarita. Všichni se známe a podporujeme se, jak jen to jde,“ popisuje osmadvacetiletý Petr, který pomáhá svému otci s odvozem suti. 

Opravy střechy probíhají takřka ve všech zasažených lokalitách

Pomáhali školáci

Průtrž napáchala milionové škody rovněž v Moravské Nové Vsi, Týnci na Moravě nebo v Hodoníně. Právě tam utrpěla největší škody lokalita U Červených domů, kde sídlí tamější základní škola. Budova školského zařízení přišla o střechu. Do akce proto vyrazili na místo vyučování mladí deváťáci, kteří se převlékli do úboru na tělocvik a dali se do práce. Odklízeli větve nebo odváželi suť. „Já se do školy potom roce, co jsem tam nemohl, celkem těšil. Bohužel když už tam konečně můžeme, stane se toto. Mrzí mě to, protože je to můj poslední ročník na základce a se spolužáky už se zřejmě neuvidím. Pomáháme, jak se dá,“ říká smutně deváťák Tomáš, který zrovna táhne velkou větev. 

Školáci pomáhají s úklidem v Hodoníně

Pomáhejte, ale nejezděte

I přes vlnu solidarity veřejnosti s lidmi ze zasažených obcí prosí policisté i krizový štáb, aby dobrovolníci do postižených lokalit nejezdili a pomáhali zvenčí. Šancí pomáhat jižní Moravě bude ještě dostatek.