Ukrajinky s dětmi studují češtinu na univerzitních kolejích v Brně
Číslovky, barvy i první správně vyčasovaná slovesa. Ukrajinky se na univerzitních kolejích v Brně učí základy českého jazyka, které jim usnadní orientaci v nové zemi. Do tříd s ženami míří také děti, jimž lektorky pomáhají zvyknout si na češtinu.
Na brněnských univerzitních kolejích fungují kurzy češtiny, které mají příchozím uprchlíkům pomoci s adaptací na české prostředí. Lekce nabízí ukrajinským ženám základní komunikační obraty, vybrané okruhy slovní zásoby, výslovnost a českou abecedu. Intenzivní devadesátiminutový kurz se odehrává jednou týdně a je určený i maminkám s dětmi.
Deseti až dvanácti lekcemi češtiny si projdou také ženy, které dnes již potřetí přišly na vysokoškolské koleje Jana Amose Komenského. Výuka pod vedením lektorky češtiny pro cizince Veroniky Jílkové odstartovala v osm hodin ráno opakováním minulé látky. Patnáct, 107, 7 211. Ukrajinské studentky si osvěžily znalost číslovek, které, jak se potvrdilo, mohou být pro zahraniční žáky záludné.
Nesnadná může být někdy také samotná komunikace mezi lektorkou a ženami. Jílková neumí rusky ani ukrajinsky, a na hodinách tak veškerou látku vysvětluje v češtině. Na pomoc jí přichází studentka Saša, která je původem z Ruska a vstupuje do výuky ve chvíli, kdy se objevuje jazyková bariéra. „Lekce nejsou nijak náročné. Rozdíl oproti klasickým hodinám vnímám pouze v tom, že se studentky méně ptají, a musím proto být vnímavá, abych poznala, kdy mi opravdu nerozumí,“ vysvětlila Drbně Jílková.
S překladem pomáhá na kurzu studentka z Ruska Saša (vpravo)
Návštěvnost kurzů, které se pod vedením Mendelovy univerzity odehrávají také na Toufarových kolejích, se s týdny mění. Do budovy v městské části Brno-sever dnes přišly pouze dospělé Ukrajinky, minulý týden byla u lekcí také dvě dítka. „Děti si hlavně malují a hrají. Lekce pro ně nějsou vyloženě naučné, ale dětem pomáhá i samotný poslech češtiny,“ řekla Jílková.
Ukrajinky si poznatky z nového jazyka zapisují do sešitů a dostávají také nepovinné domácí úkoly. Výuky se účastní například lékařka Tetiana Malokhatko, která se s rodinou do Brna dostala na začátku března. Na dotaz, zda se v Česku chystá živit v oboru, ale odpověděla jasně. Chce se co nejdříve vrátit domů a pracovat tam. Podobně se vyjádřila také ekonomka Vasilina Rogovchenko, jejíž děti se nyní učí česky a připravují se na nástup do školy.
Jako největší záludnost češtiny se ženám zatím jeví změny koncovek u přídavných jmen a časování sloves. Na dnešní lekci se zabývaly slovesy mít a být, která je dokázala potrápit. „Čeština vypadá podobně jako ukrajinština, ale zas tak stejná není,“ smály se studentky. S lepším ovládáním českého jazyka pomáhají uprchlíkům i mobilní aplikace, na kterých si dovednosti procvičují.
