Rosenberk by výsledky z minulých let neměnil

Lukáši, tvé úspěchy jsou prokazatelné už podle krátkého výčtu výše. Vnímáš to jako tlak, když se pak na akci tohoto typu chystáš? Cítíš nejen z nohejbalového okolí a veřejnosti, že by jsi se svými spoluhráči měl automaticky obsadit vrchní příčky proto, že jsi členem jedné z nejúspěšnějších nejkompaktnějších trojkových sestav, co tu kdy byla?
Předně bych chtěl poděkovat za krásný a kreativní úvod. Tlakem bych to úplně nenazval, nicméně jelikož nejsem slepý a hluchý, tak i já vnímám, že je na nás trošku jiný náhled než na většinu ostatních týmů. Abych byl však upřímný, není to nic extra příjemného a něco, co bych si dvakrát užíval. Někdy nám tato pozice pomáhá, jindy nás však trošku svazuje. Nebudu nic zastírat. Řeči jako „Tak co? Dnes zase jasná výhra, ne?“ ze srdce nesnáším. Nikdy nevíte, jak se kdo vyspí, kdo se na vás bude chtít z týmů vytáhnout a jak moc vám pak nasype, když se mu povede vás porazit. Troufám si ale říci, že se nám takovéto smýšlení daří poměrně úspěšně odbourávat a před každým zápasem si vždy říkáme, jak je pro nás výhra důležitá. Nikdy nevíte, jak se co může zamotat. Ke každému balonu je tak nutno přistupovat zodpovědně jako by byl neustále stav 9:9 a hrozilo vám vypadnutí.

Trojková akce nás čeká po dvouleté pauze. Jak vlastně vnímáš tohle periodické střídání dvojkových a trojkových disciplín? Věříš, že si hráči mohou za tu dobu vytvořit ten takzvaný hlad po mistrovství republiky v té dané disciplíně?
Avizovanou změnu jsem z počátku vnímal jako určitý posun, který skutečně může republikové šampionáty zatraktivnit. U mě to tak skutečně stále trošku je. Nicméně u ostatních týmů takovýto přístup úplně nevidím. Možná se pletu, ale můj pocit je takový.

Šampionát se po dlouhé pauze vrací do města, kde před více než sto lety vzniknul. Navíc se pořadatelství ujal jeden z vás, hráčů. I když na to samozřejmě nebude sám, je znám svými pokusy a novátorstvím. Jedním z nich má být např. Lístek směnitelný za nápoj, či rozdělení výdělku z prodeje vstupného mezi nejúspěšnější týmy. Mluvíme tedy o finanční odměně. Může být i to motivací? A jak se celkově na letošní pořadatelství díváš?
Pořadatelství a okolnosti se k němu vztahující velmi kvituji. Všichni víme, že pořadatelství republikových šampionátů u nás nejde úplně na dračku a většinou to končí u starých známých, tedy u osvědčených týmů se značnými pořadatelskými zkušenostmi. Za to jim samozřejmě zaslouží patřičný dík. Letošek tak může být nejen výzvou pro zúčastněné týmy, ale také inspirací pro ostatní. Je to jen o tom, jestli do toho chce dát někdo něco navíc. Že se do toho Papír pustil, a to s takovou vervou, je k velkému potlesku. Moc se těším.

Bude již výrazně po sezóně, tedy mimo tréninkové období. Bude to hrát velkou roli a bude to tedy především o momentální formě během hracího víkendu?
Z historie víme, že to vždy trošku roli hraje. První dotyky s míčem tak u většiny týmů vypadají vždy jako od mladších žáků, nicméně je to jako jízda na kole. To se nezapomíná. Po pár seznamovacích úderech tak předvedená hra už má patřičnou kvalitu a na finálových zápasech už to vůbec není znát.

Jaké jsou tvé ambice a co by jsi popřál pořadateli a vzkázal divákům?
Byl bych rád, aby všichni měli z předvedené hry radost a maximálně si celý šampionát užili. Ze zkušeností víme, že když se vždycky někdo pokusil přepisovat historii, nedopadlo to, vyjma Nagana, úplně slavně. Výsledky z minulých let tedy pojďme neměnit.

Vstupenky můžete koupit zde.