Po zisku Českého poháru ovládly i ten Federální. Tým Žabiny Brno se hrdě může nazývat králem českého i slovenského basketbalu. V obou soutěžích totiž letos nestačily pouze na české mistryně ze ZVVZ USK Praha, se kterými by se podle hlavního kouče Viktora Pruši rádi setkali ve finále české nejvyšší ligy. Co za úspěchem brněnského celku stojí a na co je jeho kouč nejvíce pyšný?
Gratulujeme k zisku dvou pohárových titulů. Jak náročná cesta k nim vedla?
Charakter těchto turnajů je vždy specifický a náročný. Není prostor byť na jedinou chybu a tým musí prokázat mentální odolnost, herní kvalitu a správně načasovanou formu. My takových „do or die“ zápasů museli absolvovat v součtu obou pohárů sedm. Celkově musím smeknout před týmem. Skutečně ve všech zápasech, ve kterých jsme byli papírovými favority, jsme nejenom tuto roli potvrdili, ale herně i výsledkově dominovali, ukázali velkou kvalitu a profesionalismus. K tomu jsme v rámci předčasného finále Federálního poháru dokázali vyřadit ambiciózní a dobře složené Piešťany, které za sebou mají skvělou sezonu, a to i v Evropě.
Byl to právě duel se slovenským mistrem, který považujete za ten nejvíce klíčový?
Na zápas s Čajkami jsme se již déle podvědomě připravovali. Byl pro nás výzvou, kterou jsme takticky velmi dobře zvládli. Čeho si vážím ale nejvíc, je styl a forma, jakou to hráčky dokázaly. Hrály rychlý a týmový basketbal, který musel lidi bavit, a který si užívaly i ony sami. Hrály ve velké formě a ukázaly naplno svou identitu.
Vyjma USK Praha jste teď vlastně nejlepším týmem v Česku i na Slovensku. Co to pro vás znamená?
Znamená to jediné. Že jsme tvrdě pracovali, věřili tomu, co děláme, a teď se nám to vrací. Myslím, že je to i zadostiučinění. Dokazujeme všem pochybovačům, že jsme přesně věděli, kdo jsme a čeho jsme společně jako tým schopni. Nepřestali jsme věřit a byli trpěliví. A i teď jsme stále nohama na zemi. Play-off je teprve před námi a teprve po něm budeme moci s jistotou říct, že jsme uhájili tvrdě vybudované pozice z minulé sezony.
Jak se tým jeví v porovnání začátku sezony, obdobím před Vánoci a teď?
Vždy tvrdím a budu tvrdit, že sezona je proces, který má svůj vývoj a vše svůj čas. Pokud mají mít věci trvalou hodnotu, musí se systematicky budovat. Myslet si opak je pošetilost a amatérismus. Věděli jsme o potenciálu týmu. Ale to, jak hrajeme teď, je právě odraz toho koncepčního, co se děje v klubu. Tým se obměnil, dlouho nebyl kompletní a poměrně pozdě se začalo pracovat pospolu. Přišly čtyři nové hráčky, pět jich odešlo. Formovaly se vztahy v týmu, budovala herní DNA, hráčky poznávaly svoje role. Nic není automatické. Bylo to vidět v počátcích sezony, kdy jsme v přípravě například s Piešťany, byť nekompletní, doma prohráli. S Hradcem vyhráli o dva. Smolně jsme o bod prohráli taky na KP a nebo doma v Eurocupu ve druhém prodloužení s Montpellier. Měli jsme výkyvy a hráli jsme pouze v úsecích a momentech. Ale už před Vánoci jsme byli schopni porazit San Sebastian a hrát do poslední chvíle o výhru s týmem jakým je Lyon. Ve druhé půlce sezony potom výše zmíněné týmy jednoznačně porážet. Hrát Eurocup později, troufám si říct, že bychom došli daleko. Myslím, že to porovnání vypovídá o všem.
Co s blížícím se play-off, kam až míříte?
Naší vidinou není jednoznačně nic jiného než finále s USK, ideálně v délce šesti zápasů.
Existuje šance v případném finále suverénní USK potrápit?
Nerad takto předbíhám, když ve finále ještě nejsme. Ale obecně, a platí to pro všechny týmy, dokud bude klubová filozofie USK nastupovat s pěti cizinkami a zároveň reprezentantkami čtyř států na hřišti, upřímně.. je velmi malá. Dvojice Jones-Thomas pod košem je asi ten zásadní problém. Můžeme s nimi hrát dobré úseky, zkusit zachytit momentum některého ze zápasů. Prostě a jednoduše budeme se s čistou hlavou eventuálně snažit soustředit sami na sebe a ukázat to nejlepší z nás.
Když se ohlédneme na vaší letošní dosavadní práci, co by byl váš nejlepší moment?
Nemám ve zvyku se příliš koukat zpátky. Ale nejlepší momenty žijeme s týmem asi nyní, když konečně dokazujeme, že naše práce dává smysl.
A naopak něco, co vás mrzí, či byste teď udělal jinak?
Z trenérského pohledu mě určitě mrzí prohra ve druhém prodloužení s Montpellier, kde bych možná některou maličkost řešil jinak. Když teď ale vidím, jak tým skvěle funguje na hřišti i mimo něj, nejvíc mě asi mrzí, že jsme neměli tu šanci mít tým pohromadě již od začátku sezony a dokázat víc i v Eurocupu. Tahle parta by na to totiž rozhodně měla.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
