K omezení nenávistných projevů může podle expertů přispět postoj autorit

Anglický termín hate speech je podle Alice Koubové z Filozofického ústavu Akademie věd definován jako veřejný písemný, grafický, zvukový nebo audiovizuální projev, který podněcuje, rozšiřuje, propaguje nebo ospravedlňuje nenávist vůči jednotlivcům nebo skupinám osob pro jejich pohlaví, národnost, jazyk, náboženství, etnickou příslušnost, barvu pleti, původ, sexuální orientaci, tělesné postižení či jinou charakteristiku.

Koubová, která je koordinátorkou výzkumného programu Strategie AV 21: Odolná společnost pro 21. století, mluvila o potřebě zvyšovat společenskou, komunitní a individuální odolnost vůči krizím. Zmínila v této souvislosti kulturu strachu, tedy podněcování obav z neexistujících či nevýznamných nebezpečí ve veřejnosti kvůli dosažení politických nebo ekonomických cílů. "Skrze strach z něčeho neurčitého mohou lidé podporovat i násilí, proti kterému by se jinak postavili," uvedla.

Představitelé státu by podle Koubové měli vyjadřovat systematicky odpor k nenávisti a obhajovat solidaritu a "normalitu respektu", tedy to, že je výhodné žít spolu ve vzájemném respektu, nikoli se nenávidět. Mezi klíčovými kroky, jak čelit nenávistným projevům, uvedla Koubová také podporu mediální, historické a emoční gramotnosti.

K důvodům pro hate speech patří podle sociální psycholožky Sylvie Graf motivace vyjadřovat předsudky, pravicové autoritářství či snaha o sociální dominanci. Motivací je také vyhledávání vzrušení a udržení sebehodnocení. Zmírnit nenávistné projevy může přímý skupinový kontakt mezi agresory a oběťmi, nebo jeho zprostředkování formou videi. Psycholožka zmínila také zapojení softwaru, který do diskuse na sociálních sítích bude vkládat empatické odpovědi a výzvy ke zklidnění.