Na Znojemsku zanechalo krupobití třiceticentimetrovou vrstvu krup
Znojemsko zasáhla dnes večer bouře, která přinesla krupobití. Místy napadla vrstva až třicet centimetrů krup, řekl mluvčí hasičů Jaroslav Mikoška. Ve Skalici je podle něj poškozená střecha bytového domu. Hasiči zasahují i v jiných obcích.
Hasiči evidují na Znojemsku desítku událostí. „Ve Skalici je poškozená střecha, dvě události jsou v obci Višňové. V Moravském Krumlově je poškozený sloup a v obci Křepice máme rozbité střechy a kroupy do výšky třiceti centimetrů," vyjmenoval část událostí Mikoška.
O situaci informoval na svém facebookovém profilu také znojemský starosta Jakub Malačka (nez.). „Kolegům starostům jsem volal, s hasiči jsme v kontaktu také a ti samozřejmě na místě dávno pomáhají," uvedl s tím, že obce a hasiči nyní vše zvládají.
Kroupy napadly už minulý týden v Olešnici na Blanensku, kde vrstva dosahovala výšky až čtyřiceti centimetrů. I dnes hasiči v souvislosti s počasím měli několik desítek výjezdů především na Blanensku, kde uklízeli popadané stromy nebo čerpali vodu ze sklepů.
Dnešní situace po krupobití
Diskuze
1Diskuze je moderovaná. Prosíme o slušnou komunikaci.
Proč nás takové věci potkávají? Je to trest Boží? Je to Boží dopuštění? Je to zlo nebo Boží vůle? Jak a za co se máme modlit? Nebo to máme jen odevzdaně přijímat? Co od nás Bůh očekává?
Přírodní katastrofy jsou následkem hříšného chování člověka, který svou neposlušností Boha narušil vztah nejen k Bohu, ale i k sobě, k druhým i k přírodě. Zničil, co se zničit dalo. Bůh se ale lidstva ujal, a to tak, že poslal Ježíše, který vstoupil do našeho lidského údělu, do našeho hříchem narušeného světa, a ukázal nám cestu k záchraně skrze obrácení se k Bohu. Kdo upřímně hledá Boha, toho Bůh nejen neopustí, ale je s ním ve všem, co prožívá, a nabízí mu svou ochranu a pomoc.
Bůh nepotřebuje člověka trestat, ten se trestá sám tím, co dělá, a následky svého chování. V Bibli se na mnoha stránkách píše o Božím trestu, ale to „nelze vnímat jako nějaký druh pomsty, kterou Bůh hříšníka postihuje zvenčí, nýbrž jako důsledky vyplývající ze samé podstaty hříchu“ (KKC 1472). Přírodní katastrofy nás upozorňují na křehkost našeho života, která je způsobena především naší hříšností a následky hříchů, ukazuje na ohraničenost našich lidských možností a na nutnost návratu k Bohu, který jediný může proměnit i ty nejtěžší skutečnosti našeho života v konečné vítězství dobra.
V takových chvílích je jistě velmi důležité se modlit za ochranu pro sebe i pro druhé a také hledat, jakým způsobem můžeme pomoci těm, kteří naši pomoc potřebují. Solidarita a konkrétní pomoc se pak stávají tím nejčitelnějším svědectvím o dobrotě Boha, který nás nikdy neopustí a vždy je připravený nám pomoci.
Komentování je jen pro přihlášené