Archeologové objevili poblíž Cejlu unikátní pozůstatky ze starší doby bronzové

Archeologové vyrazili do oblasti okolo Zábrdovic s velkým očekáváním. V minulosti tam totiž zaznamenali úspěchy. Stopy osídlení z doby bronzové se našly při dřívějších výzkumech u dětské nemocnice či v ulicích Spolková, Příkop, Bratislavské i Cejl. Další střípek k poznání dědictví únětické kultury přidali nyní v Hvězdové ulici, kde zcela nečekaně nalezli hrob mrtvého muže. S něčím podobným badatelé nepočítali a i proto jeden z archeologů při průzkumu rýčem nechtěně poškodil lebku. Naštěstí výpravě pomohla zkušená antropoložka, jež si věděla rady a vrátila lebeční kost do takřka původní podoby.

„K poslednímu odpočinku byl mrtvý pochován v poloze na pravém boku s mírně pokrčenýma nohama, a s rukama původně snad složenýma v klíně. S hrudní částí skeletu bylo posmrtně manipulováno, pravděpodobně hlodavci či vykradači hrobů. Vykrádání hrobů bylo pro dobu bronzovou typické,“ popsala vedoucí výzkumu Michala Přibylová. 

Zkažené zuby

Muž měřil zhruba 174 centimetrů a dožil se asi 45–65 let. Těšil se podle všeho dobrému zdraví. Výjimkou byl snad jen stav jeho zubů. „Opotřebení zubů je tak výrazné, že se pohybuje v posledních stadiích tabulky používané antropology k určení sešlosti věkem. Nelze však vyloučit ani možnost, že dieta dotyčného muže zahrnovala velké množství škrobu a jiných cukrů se štědrou příměsí písku, která by rovněž vedla k intenzivnějšímu obrušování chrupu. Vzhledem k technologii mletí zrna mezi nahrubo opracovanými kameny není přítomnost minerálních 'dochucovadel' v pravěkém jídelníčku neobvyklá,“ sdělila Přibylová. 

Navíc u těla zemřelého ležely i další zajímavé předměty. U nohou například byla keramická mísa se zvířecí lopatkou, keramický hrnek s uchem nebo kostěné šídlo. Kolem krku se zase nacházelo několik ulitek páskovek.

Jámy na obilí i pochutiny

Hrob neznámého muže ovšem nebyl jediný úspěch, který se archeologům podařil. Našli rovněž čtyři velké jámy, jež ve své době patrně sloužily k dlouhodobému uskladnění obilí a fungovaly jako podzemní sýpky. Další dvě objevené jámy, opět zvoncovitého tvaru, naopak využívali lidé k uskladnění potravin.

„Pro správné zabezpečení osiva je nutné, aby se do jámy nedostávala vlhkost a kyslík. Hrdlo jámy tedy muselo být důkladně zapečetěno. V pravěku jsou doložené ucpávky hlínou, slámou a popelem. Uzavřené obilí pak 'dýchá' a kyslík přítomný v jámě se postupně přemění na oxid uhličitý, čímž vytvoří hermeticky uzavřenou atmosféru, která obilí nedovolí naklíčit. Takto uskladněné zásoby obilí mohou bez zásahu vydržet až několik desítek let,“ uvedla Přibylová.