Bez pomoci není online výuka malých dětí možná, říkají učitelé. Rodiče tak doma jedou na plné obrátky
V úterý vláda vyhlásila nová opatření v rámci boje proti koronaviru. Mezi tato vládní nařízení patří mimo jiné také omezení prezenční výuky prvního stupně základních škol. S tímto rozhodnutím bohužel přichází také mnoho komplikací. Když děti netráví čas prezenčně ve škole, nemá je kdo hlídat. Rodiče nemohou do práce a musejí zůstávat s dětmi doma.
Žáci prvního stupně jsou příliš mladí na to, aby během online výuky udrželi pozornost. Podle učitelky Jany Šrubařové dítě udrží pozornost maximálně 30 minut. V takovém věku ještě neumí ani s technologiemi správně pracovat, je tedy důležité, aby jim někdo při výuce asistoval. „Bez pomoci rodičů nebude mít výuka u těchto malých dětí efekt,“ uvedl ředitel ZŠ Horní Martin Petržela.
Školy pomáhají také sociálně slabým rodinám
Další závažnou komplikací jsou sociálně slabé rodiny, které bohužel nevlastní technologie, které by online výuku umožňovaly. Tuto situaci musí školy řešit dočasným zapůjčením pomůcek. „O dětech, které potřebují podporu v tomto smyslu víme, s těmi pracujeme jinak. Buď přímým kontaktem, telefonicky nebo formou vyzvedávání úkolů. Máme k dispozici také tablety k zapůjčení,“ sdělill ředitel ZŠ Antonínská Libor Tománek.
Výuka těch nejmladších
Každá škola má online výuku upravenou dle svých preferencí, může se tedy její průběh různit. „Na škole, kde vyučuji, zadáváme žákům jednou týdně úkoly. Během týdne mají pak několik online hodin, kdy učitel mluví zároveň k celé třídě. Množství a obsah hodin se mění podle ročníku a důležitosti předmětů – prvňáčci mají cca 1-2 hodiny týdně, starší žáci jich mají více,“ popsala online výuku učitelka Hana Poláková.
Zároveň prozradila, jak to má s výukou její dcera, která navštěvuje jinou základní školu, než kde učí Poláková. „Učitelka zadává úkoly denně a online výuka probíhá vždy s jedním žákem. Dcera je druhák, je možné, že u starších žáků mají jiný systém, protože tento způsob je pro vyučujícího časově velmi náročný,“ vysvětlila Poláková.
Maminka Kateřina Pikošová má doma prvňáčka, a dnes výuku sledovala společně se synem. „Paní učitelka s dětmi v průběhu spojení komunikuje. Průběžně je vyvolává a zadává úkoly. Z toho, co jsem vypozorovala, děti nadšeně spolupracovaly,“ prozradila Pikošová.
Příprava na online výuku je pro učitele náročnější
Pro učitele je příprava na online hodiny úplně rozdílná než na prezenční výuku. Technické problémy často zaberou spoustu času z hodiny. „Obsah hodiny se snažím velmi zjednodušit, zkrátit, říct jen to nejdůležitější, zároveň se snažím, aby každý žák alespoň jednou něco řekl,“ dodává Poláková.
Prvňáčkovi maminky Kateřiny Pikošové byl diagnostikován Aspergerův syndrom s lehkým ADHD. Jednou týdně ve škole navštěvoval nácvik sociálních dovedností a komunikace. „V tomto je forma distanční výuky dost složitá. Dostali jsme sešit se zadáním, které máme splnit - pojmenovat a pokusit se rozeznat emoce, najít k nim emoce protilehlé a nakreslit k nim emotikony nebo obrázky, které emoci vyjadřují,“ svěřila se Pikošová.
Rodič v roli učitele
Rodič takto malých dětí zastává v této době roli vychovatele, pečovatele a učitele. Nese za vzdělání svého dítěte odpovědnost, musí dětem pomáhat nejen při výuce, ale také následně s domácími úkoly. Rodiče jsou tak péčí o děti zaměstnáni na plný úvazek.
Učitelé se alespoň nepotýkají s nekázní
Vedle celé řady nevýhod má distanční výuka i několik pozitiv. Učitelé si chválí hlavně skutečnost, že se při výuce nemusí zabývat nekázní žáků. „Většinou mají vypnutý mikrofon a odpovídají jen když jsou tázáni nebo píší do chatu. Kdo se chce učit, má tady příležitost pracovat svým vlastním tempem bez toho, aniž by někoho zdržoval nebo byl zdržován.“ dodala učitelka Poláková. Výhodu mají prý také stydlivé a samotářské děti, které nemusí řešit posměšky, jestli jsou pomalí, koktají či co mají na sobě za oblečení.
