Kupte rostlinu, zachraňte folklór
Prostory Galerie TIC, malého nádvoříčka přístupného z Panské ulice v centru Brna, zaplnilo několik stolů. Na nich se tísní květináče - nebo častěji jejich provizorní alternativa z kelímků od jogurtu - se sazeničkami rostlin. Včera se tu konal v pořadí již čtvrtý benefiční květinový bazar, jehož cílem je vybrat peníze na projekty oživující tradice a folklor.
Kytkoblešák je společným dílem Nadace Veronica a Jihomoravské komunitní nadace. Jihomoravská přišla s nápadem a prodeje začala v Moravské Nové Vsi. Veronica jej potom převzala a realizovala v Brně. „Osvědčilo se to, byl o to obrovský zájem, až nás to překvapilo,“ popisuje začátky ředitelka Nadace Veronica Helena Továrková. Na akce zvou přes svůj facebookový profil.
Nakoupit nové i zbavit se starých
Podle slov ředitelky také spousta z návštěvníků přinese rostliny, které dá Nadaci na této akci k prodeji. Továrková má z jejich ochoty radost, považuje ji za formu sponzorského daru. „Ne každý má peníze, které může Nadaci dát. Ale když nám přinese květiny, pomůže nám, abychom si peníze vydělali jakoby sami,“ upřesňuje.
Instrukce, jak o nabízenou zeleň pěstovat, rozdává několik dobrovolníků. Mezi nimi i Šárka Nováková, která pro Nadaci Veronica vypomáhá dlouhodobě. Květinového bazaru se účastní už potřetí a považuje jej za dobrý nápad. „V dnešní době se spousta lidí vrací k tomu, že chce mít doma pokojovky. Využít jejich prodej pro charitu nebo pro neziskovky je super,“ vysvětluje dobrovolnice.
Peníze na dobrou věc
Na benefiční prodej zamířila i Rozálie Pečínková. Dozvěděla se o něm z facebooku, na sociální síti sleduje akce od pořádající nadace. O benefičním podtextu akce, ví, primární však pro ni není. „Něco jsem o tom četla, ale už jsem to i zapomněla,“ usmívá se Pečínková. S sebou vzala i kamarádku. „Nadaci Veronica znám, ale nevěděla jsem, že to pořádá ona. Věděla jsem jen, že jde o nějaký bazar kvítí, což je akce, na kterou bych šla,“ říká Judita Košťáková.
Vybrané peníze putují na projekty, které se snaží o udržení tradic a folklóru. Konkrétně Živý folklor a Folklore´s not dead. Podle Továrkové se tato iniciativa snaží, aby se zachovalo co nejvíce z každodenního folklóru. Nejde o podporu hodů či festivalů, ale například o výkup částí pracovních krojů, které by lidé jinak vyhodili. Kousky tradičního oblečení se pak snaží vrátit do života odprodejem zájemcům, mezi nimiž jsou často studenti uměleckých oborů, designu.
