Spisovatelé se AI bát nemusí, může jim pomoct při psaní, zaznělo v Brně

Spisovatelé by neměli podléhat strachu, že je umělá inteligence (AI) nahradí, a raději hledat způsoby, jak její možnosti využít při práci na knihách i vlastním rozvoji. Nástroje umělé inteligence mohou vylepšovat texty, eliminovat chyby a poskytovat užitečnou zpětnou vazbu, zaznělo dnes v debatě na veletrhu Kniha Brno. „Je to téma, o kterém se dá mluvit každé tři měsíce – a pokaždé jinak,“ poukázal na dynamický vývoj v oboru spisovatel Leoš Kyša, jenž publikuje také pod pseudonymem František Kotleta.

„Modely se zlepšují měsíc co měsíc a píšou konzistentnější, lepší texty,“ souhlasí vývojář a analytik Jan Tyl. Generativní modely umělé inteligence už podle něj dokážou vytvořit povídku, kterou čtenář sotva rozezná od díla živého autora. Román ale zůstává pro AI příliš velkým soustem. „Čím je text delší, tím je to pro umělou inteligenci obtížnější,“ uvedl Tyl.

Třeba za rok už možná umělá inteligence zvládne i soudržný román s dějovou logikou, přesto se literáti podle Kyši nemusejí příliš bát toho, že přijdou o práci. „Pro čtenáře má pořád největší hodnotu to, co napíše člověk,“ míní Kyša. Spíše než k nahrazování lidské kreativity proto doporučuje využívat nástroje AI jako pomocníky při práci.

„Nejdřív jsme se AI smáli, pak jsme se jí začali bát, teď už se pojďme nebát, ale spíš ji využít,“ uvedl Kyša. Současnou situaci přirovnal k rozhodování, zda psát husím brkem, na psacím stroji nebo v textovém editoru na počítači. Poslední možnost je nejpohodlnější a nejproduktivnější, avšak neznamená, že se autor zříká vlastní kreativity.

Kyša už běžně AI využívá ke konkrétním úkolům. Pro knihu Černá smečka například potřeboval šachovou partii s vítězstvím v desátém tahu. Než by ji sám vymyslel, zabralo by mu to poměrně dost času. Pro umělou inteligenci šlo o úkol na pár vteřin. Autor samozřejmě vygenerovaný výsledek ověřil a poté spokojeně použil. Jindy Kyša potřeboval do knihy sumerské kletby – ani to nebyl pro AI problém.

Další možností je využití generativních modelů umělé inteligence jako zdroje zpětné vazby. „Přečti si povídku a pomoz mi stát se lepším spisovatelem,“ popsal princip Tyl. Momentálně pracuje na systému agentů či virtuálních hodnotitelů, kteří se vyjádří k rukopisům a odhadnou jejich přijetí u různých skupin čtenářů, od literárního kritika po uklízečku.

Autor pak může text vylepšovat a dále s ním pracovat, aby se více líbil konkrétní cílové skupině nebo všem čtenářům. Je pravda, že od umělé inteligence přijme autor kritiku často lépe než od kamaráda, připustil spisovatel Petr Urban.

Mnoho světových spisovatelů v posledních letech poukazovalo na to, že technologické společnosti při tréninku svých AI modelů využívají jejich díla. Například americká společnost Anthropic souhlasila, že zaplatí 1,5 miliardy dolarů (31,4 miliardy Kč) za urovnání hromadné žaloby skupiny spisovatelů, kteří ji obvinili, že bez jejich souhlasu využila jejich knih k tréninku chatbota Claude.

Kyša by se podle svých slov nezlobil, kdyby za podobné využití svých knih získal od technologických platforem nějaké peníze. Přidal však také argument ďáblova advokáta: nejen umělá inteligence, ale i živí spisovatelé se učí od svých předchůdců či kolegů, navazují na ně a čerpají z nich.