Hodonínská zoo slaví narození mláďat vlka hřivnatého

Vlky hřivnaté chová hodonínská zoo již od roku 2000. Současný chovný pár, sedmiletá samice a o dva roky starší samec se stali rodiči již počtvrté. Bohužel pouze první vrh v roce 2015 se podařilo i odchovat. Také nyní to nebylo bez komplikací. Ze tří mláďat, která přišla na svět 18. 12. 2017, přežili dva samci.

Vlci hřivnatí jsou velmi plachá a na stres citlivá zvířata. Každou změnu nebo ruch okolo ubikace špatně snášejí. Z tohoto důvodu je odchov mláďat vždy problematický, protože rušivé vlivy se nedají nikdy úplně eliminovat. Velký problém navíc představovalo načasování porodu na konci roku, kdy se blížily silvestrovské oslavy. Ty představují stres pro všechna zvířata, nejen pro vlky hřivnaté.

„Na porod jsme se připravovali již několik týdnů předem. Do ubikace jsme jim přidávali materiál pro vystlání pelechu pro vlčata a jakmile samice porodila, omezili jsme veškeré práce v okolí. Zakryli jsme část skla a ohradili prostor kolem vnitřní expozice tak, aby rodinka měla co největší klid,“ vysvětluje zooložka Lenka Štursová a zdůrazňuje, že kromě chovatelů, na které jsou zvířata zvyklá, ke štěňatům nikdo nesměl.

Stres rodičů ze silvestrovských dělobuchů způsobil smrt mláděte

I přes veškerou snahu chovatelů ale jedno z mláďat během předsilvestrovské noci, kdy se ozývaly odpaly ohňostrojů, uhynulo. Rodiče je vlivem stresu usmrtili. „O to víc nás trápily nadcházející dny a s velkými obavami jsme 1.1. otevírali dveře do objektu. Naštěstí byla obě mláďata živá. Měla ovšem tržná zranění v oblasti břicha, která jim rodiče při přenášení způsobili svými zuby,“ líčí Štursová a dodává, že v následujících dnech se objevilo i pokousání na krku jednoho ze štěňat a z tohoto důvodu byl samec oddělen, aby alespoň on, byť neúmyslně, mláďata neohrožoval.

V současné době se tržné rány, které si vyžádali několik odborných ošetření veterinářem, hojí dobře. Celá rodina je opět pohromadě a mláďata začínají přijímat i jinou potravu, než je mateřské mléko. Prozkoumávají své okolí, rostou a mění barvu srsti z černé na rezavou.

V přírodě se vlk hřivnatý (Chrysocyon brachyurus) vyskytuje v Jižní Americe, především na území Brazílie, severní Argentiny, Paraguaye, jižní Bolívie a jihovýchodního Peru. Jejich domovem jsou křovinaté lesy a savany s bažinatým povrchem a bujnou vysokou vegetací.

Svým vzhledem vlk hřivnatý připomíná spíše lišku s extrémně dlouhýma nohama a nápadnou hřívou přes ramena. Dlouhé nohy mu umožňují vidět přes vysokou trávu, zkosené drápy usnadňují pohyb v bažinatém prostředí. Typický je pro něj mimochod, což je pohyb, kdy se v kroku pohybují společně vždy nohy na jedné straně a následně na druhé straně. Je znám silným, specifickým pachem moči samců.