Žlutý zabiják. Řepka každoročně otráví velké množství hladových srn

Rizikové období

„Řepka bývá v zemědělské krajině často jedinou zelenou plochou od podzimu do jara, navíc je pro zvěř atraktivní a ráda se na ní paství. Nejrizikovějším obdobím je předjaří, kdy je zvěř po zimě oslabená, vyčerpala své energetické zásoby. Oslabená zvěř je otravou nejvíce ohrožena. V tomto období se tedy nejčastěji setkáme s postiženými kusy,“ popisuje pro redakci Drbny Andrea Güttlerová z Českomoravské myslivecké jednoty.

Řepka nejenže v tomto období lákavá kvůli tomu, že je jediné zelené krmivo, navíc je šťavnatá a sladká. Srnčímu trávení ale naprosto nevyhovuje a navíc obsahuje pro srnčí zvěř potenciálně toxickou aminokyselinu zvanou SMCO. „V dnešní době existují odrůdy řepky, které tuto sloučeninu neobsahují, záleží ale na svědomitosti zemědělců, jestli je použijí. Intoxikace způsobuje úporné průjmy, nadmutí, překyselení bachorového obsahu, ztrátu plachosti, rozpad červených krvinek, oslepnutí a následný úhyn. Jedná se o téměř neléčitelný stav, hlavně v kombinaci s obrovským stresem zvířat při snaze jim pomoci,“ dodal veterinární lékař Zbyněk Kratochvíl.

Fatální následky otravy

I když se povede takto postižené zvíře stabilizovat a přežije, slepota zůstává, je nevratná a nevyléčitelná. „Setkáte-li se proto s krotkou srnou nestresujte jí ještě více vaší blízkostí. Srnec může být v některých případech i útočný. Zavolejte policii, která bude kontaktovat místní myslivce, nebo veterináře,“ doplnil Kratochvíl.

Následky otravy tedy bývají zpravidla fatální. „Pokud najdeme živý, silně postižený kus, jediné možné řešení je ukončení jeho trápení. U slabších otrav by naděje byla v zamezení přístupu k brukvovitým rostlinám, což ale u volně žijící zvěře nejde realizovat. Jediná možnost by bylo jeho umístění v záchranné stanici, ovšem i v takovém případě dobře končí jen zlomek případů,“ potvrdila Güttlerová.

Celkový počet otrávené zvěře řepkou se jen těžko odhaduje. „Celkový počet otrav nebo postižených kusů je obtížné odhadnout, mluvíme o volně žijící zvěři, nad kterou nelze mít plnou kontrolu. Řada postižených kusů se ani nenajde, třeba i proto, že jedním z projevů otravy je silná žízeň, postižená zvěř tedy vyhledává vodu, v krytu uhyne a my jí buď nenajdeme vůbec, nebo je kadáver ve stavu, kdy nelze určit příčinu úhynu,“ říká redakci Drbny mluvčí Českomoravské myslivecké jednoty.

Řešením jsou menší pole s řepkou

Eliminovat takové ztráty mohou myslivci společně se zemědělci několika cestami. „Podstatné je, že správným mysliveckým hospodařením péčí o zvěř lze dopady pěstování řepky na zvěř významně omezit a myslivci tak samozřejmě činí. To zahrnuje řadu opatření jako předkládání vhodného krmení s vysokým obsahem hrubé vlákniny, celoroční péče o zvěř a udržování její dobré zdravotní a výživové kondice. Podstatně může pomoci i systém zemědělského hospodaření, pokud prosty řepky nejsou příliš velké, optimálně dvacet až čtyřicet hektarů s trvalými travními porosty v jejich blízkosti,“ potvrzuje Güttlerová.

Mezi největší pěstitele řepky v tuzemsku se řadí společnost Agrofert, která na opatřeních pracuje společně s myslivci. „Pokud je dlouho sníh, tak poté, co sleze, je bohužel řepka jedinou zelenou dužnatou plodinu, kterou mají srnky k dispozici. Proto je pak potřeba spolupráce zemědělců a myslivců, aby srnám dali k polím jiné krmivo, například seno, aby se eliminovala jejich konzumace řepky. Tato spolupráce s myslivci v našich zemědělských podnicích zpravidla funguje dobře, mimo jiné i proto, že někteří naši zemědělci jsou sami ve volném čase i myslivci,“ dodává pro redakci Drbny mluvčí Agrofertu Pavel Heřmanský.

Pěstování řepky představuje podle myslivců pro srnčí zvěř riziko, kterému je vhodné věnovat patřičnou pozornost. „Není to ale jediné riziko, které naší nejrozšířenější a nejpůvabnější spárkaté zvěři hrozí, ztráty způsobené dopravou na silnicích nebo mechanizací při senosečích a zemědělských pracích jsou významné a dost možná významnější,“ uzavírá Güttlerová.