Neuvěřitelný Pavel Gabzdyl: Brno má pořád hodně co nabídnout

Cítíte se víc jako fotograf nebo astronom?

Těžká otázka. Spíše jako astronom. Astronomii jsem totiž částečně studoval. Konkrétně tedy geologii, ale tyto obory spolu úzce souvisí. Astronomie, respektive její popularizace, je už dlouhou dobu mým povoláním a fotografování je spíš koníček, záliba, kterou dělám ve volném čase. Fotografii jsem žádným způsobem nestudoval, je to věc samouky. I když ani kovaný astronom nejsem, protože jsem vystudovaný geolog. (smích)

Jak jste se dostal k samotnému focení?

Jako malý kluk. Moje starší sestra si pořídila foťák, udělala z koupelny temnou komoru a díky tomu mě naučila zacházet s foťákem a vyvolávat si fotky. Postupem času jsem přicházel k dalším a dalším foťákům. Pak přišla éra digitální fotografie, já si pořídil levný fotoaparát, který mi ovšem moc radosti z focení nepřinášel. Zhruba před pěti lety jsem ale dostal do ruky digitální zrcadlovku a bylo vymalováno.

Objevil jsem úplně nový svět. Od té doby fotím čím dál tím častěji. Navíc - focení je součástí mé práce tady na hvězdárně. Poslední dobou se ale snažím čím dál víc fotit věci, které nesouvisí s hvězdárnou či astronomií. Třeba Brno. (smích)

Takže se dá říct, že vaše vášeň pro fotografii jen stoupá...

Určitě. Důležitou roli v tom hraje zpětná vazba. Ta je u mých fotek natolik příjemná, až mě to samotného překvapilo. Je fajn slyšet a vidět, když lidi fotky chválí a zajímají se o ně. A v případě fotek Brna je odezva lidí dost silná.

Jak vznikl koncept Neuvěřitelného Brna?

Zhruba před třinácti lety jsem na hvězdárně vytvořil pořad, který se jmenoval “Kde se vzalo Brno?”. Ten pořad vycházel z mého studia geologie. Díky mnoha vyučujícím na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity jsem totiž zjistil, že Brno je úžasné nejen historicky, ale i geologicky.

Když se člověk prochází po Brně, může najít spoustu zajímavých hornin a jiných perliček z hlediska geologie. Například sloup uprostřed Denisových sadů má v sobě zkameněliny dávno vyhynulých živočichů, což mi přijde úžasné.

A právě o tom jsem dělal pořad na hvězdárně. Při té příležitosti jsem pořizoval fotky Brna. Pořad měl poměrně velký - až nečekaný úspěch. Tady na hvězdárně víme, že pokud uvedeme neastronomický pořad, zpravidla se moc velké oblibě netěší. Přesto na pořad o Brně přišlo lidí hodně. Poté, co prošla hvězdárna před šesti lety rekonstrukcí, jsme se rozhodli oprášit téma Brno. Nový pořad už se nejmenoval “Kde se vzalo Brno” ale “Neuvěřitelné Brno”.

Napsal jsem úplně nový scénář. Pořídil jsem nové fotky, včetně časosběrů, nasbíral spoustu materiálu a pustil se i do knížky. Chtěl jsem ji podpořit facebookem. Založil jsem stránku, začal na ni dávat fotky a pak už se to jen nabalovalo.

Neuvěřitelné Brno má tedy geologický původ. Kde se vůbec ve vás vzala vášeň pro geologii?

Ta se pojí k astronomii. O astronomii jsem se začal zajímat v devadesátých letech a jelikož to je opravdu nesmírně velké pole působnosti - člověk se může zabývat například sledováním Slunce, meteorů, planet, vzdálených objektů, komet a podobně - zajímalo mě něco, co v tu dobu nezajímalo nikoho. Měsíc. A když se zajímáte o Měsíc, není to ani tak astronomie, jako spíš geologie - studium hornin, geologické složení, mineralogie.. A kvůli tomu jsem nastoupil na studium geologie.

Měsíc mě přivedl ke geologii, geologie k Brnu..

A k astronomii jste se dostal jak?

Zajímala mě už opravdu od mala. Jako malý kluk jsem měl plastový dalekohled a z balkonu v domovském Havířově jsem se díval na hvězdy.

Neomrzel vás Měsíc po těch letech?

Neomrzel. I když se už na něj zdaleka nedívám tak často. Abych se přiznal, mám ho už celkem prohlédnutý. (smích)

Zůstáváte jen u toho pozorování či focení, nebo jste měl někdy sen podívat se na něj osobně?

V bláznivých snech se po něm procházím. V reálu jsem na to asi trochu strašpytel. Dostat se na oběžnou dráhu, a to nemluvím o cestě na Měsíc, je totiž pořádný adrenalin. To bych asi nezvládnul. Letěl jsem v ultralightu a to mi stačilo. (smích)

Zpátky k Brnu. Máte nějaké oblíbené místo v Brně či okolí, kam se rád vracíte?

Jsou to místa, kudy často chodím a vím, že se tam vždycky dá něco zajímavého vyfotit. Jsou to zakoutí, která všichni znají. Například už zmíněné Denisovy sady. Celé okolí Petrova nabízí spoustu příležitostí k focení a tak doufám, že zůstane zachované v podobě, v jaké je. A samozřejmě Kraví hora.  

Zajímavé také je, jak se ta místa mění v průběhu ročních období. A také, že to jsou místa, kde se scházejí lidi. Líbí se mi, jak tohle město žije. Na mých fotkách sice často lidé nejsou, ale má to svoje důvody. Člověk nemůže prezentovat fotku, kde je vyfocen někdo jiný bez jeho vědomí. A taky se bohužel stává, že stav některých lidí úplně nezapadá do atmosféry fotky. Tři roky nošená igelitka z nákupáku se na fotce Petrova prostě moc dobře nevyjímá. Ale to k tomu Brnu asi patří. (smích)

Posílají vám lidé tipy, kam jít v Brně fotit?

Ani ne, spíše naopak. Ptají se mě, odkud jsem co fotil. Pro mě je dobrodružství hledat nová místa, odkud fotit město či dominanty. Ty zajímavé úhly bývají dost často skryté. Svoje tajemství si ale nedržím, prozradím jím to. Těší mě, když pak vidím fotky ze stejných míst.

Jak často vyrážíte na lov?

Prakticky denně. Mám poměrně malý foťák Fuji. Vejde se do každé normální tašky či kabely. Mám ho sebou téměř vždy, takže když jdu do práce či z práce a je zajímavé světlo, snažím se fotit.

Nejste ten typ fotografa, který je obvěšen kabelami s několika objektivy a stativem?

Občas se to stává. Když vím, že mám volný čas na několik hodin focení a je dobré počasí, vyrazím i s náročnější výbavou a fotím třeba tři, čtyři hodiny. Bohužel k tomu mám ale míň času, než bych si přál.  Myslím, že Brno má pořád hodně co nabídnout.

Je tu spousta neobjevených míst?

Ano. Jednak nová místa, a pak i osvědčená místa, ale z netradičních úhlů pohledu. Co mě poslední dobou fascinuje nejvíc, je focení běžného života lidí ve městě. Jsou to fotky, které si zatím schovávám do šuplíku. Snad jednou přijde čas ho otevřít.

Můžeme tedy čekat “Neuvěřitelné Lidské Brno”?

Je to možné. V Brně je spoustu míst, kde dochází k pěkné hře světel a stínů, a když přidáte siluety lidí, vznikají zajímavé fotky.

Co brněnské podzemí, neláká vás?

Už jsem měl to štěstí! Fotil jsem ho pro Turistické informační centrum a můžu říct, že je to pro fotografy naprosto úžasné místo.

Jaká je vlastně náplň vaší práce pro hvězdárnu?

Jsem spolutvůrcem pořadů do digitária a pro hvězdárnu také fotím. Po technické stránce je to nesmírně náročná práce. Fotky zabírají 180 stupňů, takže je poměrně těžké takový záběr komponovat. Navíc musí být technicky naprosto dokonalé. Ve chvíli, kdy se promítnou v digitáriu, je každá nepřesnost hned vidět a návštěvníci pak mohou být zklamaní, co jim předvádíte.

Focení Brna je vlastně dost často oddech. Člověk přijde, cvakne, pak si s tím eventuálně trochu pohraje v postprodukci a fotka je na světě. Kdežto u focení pro hvězdárnu je za tím ještě spousta další práce a může to trvat i rok a půl, než se výsledek dostane na veřejnost. Občas v tom chybí ta čistá radost z focení.

Poslední otázka. Neuvěřitelné Brno 2, dočkáme se?

Přemýšlím o tom. Je možné, že by se udělala nějaká jiná, například ryze fotografická kniha. Možná. Časem. Uvidíme!

Celou řadu dechberoucích fotek nejen Brna naleznete na webových stránkách Pavla Gabzdyla nebo na facebookové stránce Neuvěřitelné Brno. Kniha Neuvěřitelné Brno je k dostání zde.