Neděle, 30. června 2024, 16:00
O sportovní a rekreační areál na Kraví hoře pečuje už třiadvacet let. Vystudovaný pedagog Evžen Hrubeš v roce 2001 začínal coby správce ještě na starém koupališti, které se během pouhých tří let změnilo k nepoznání. Do současné podoby oblíbeného brněnského koupaliště otiskl svůj rukopis. Po práci nemá na vodu ani pomyšlení, naposledy se na „Kraváku" koupal ještě před kovidem. Každodenní výhled na jihomoravskou metropoli ho neomrzel ani po letech.
S koupalištěm na Údolní se před lety zapletl tak trochu náhodou. V roce 2001 ho oslovili tehdejší radní, kteří nutně potřebovali správce areálu z roku 1975. „Šlo o licencovanou pozici, člověk musel mít vzdělání. Já ho jako studovaný tělocvikář měl, a tak to vyšlo," vzpomíná Hrubeš na své začátky.
„Každý start je perný. Když jsem na Kraví horu přišel, bylo tu ještě staré koupaliště v původním stavu. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl v přímém přenosu sledovat jeho dvouletou přestavbu. Ta skončila v roce 2004. Viděl jsem, jak se co dělá, jak se co staví, mohl jsem dávat připomínky. Potkával jsem se i s kolegy napříč celou republikou, ze Slovenska i dalších zahraničních zemí. Vzájemné předávání zkušeností zůstalo nedílnou součástí mé práce dodnes," podotýká správce.
Práce ho i po dvou dekádách baví, jinak by ji prý nedělal. Vzdáleně se dostane i ke své mateřské profesi. „Občas je to taková pedagogika dospělých. Výhodou je, že vím, jak na ně. S dospělými je to kolikrát mnohem složitější než s dětmi, často se s nimi musí ještě mnohem opatrněji. Děti jsou naopak chápavější a rychleji se učí, nám starším už to zkrátka trvá," směje se.
Ač se to na první pohled nemusí zdát, péče o koupaliště je kontinuální proces, který nikdy nekončí. Člověk musí hledat a sledovat trendy, zjišťovat, jak se co dělá a všechny nové informace rychle nasát a přetavit do praxe. „Byť se to nezdá, protože budova vypadá pořád stejně, její útroby a všechny vnitřní technologie dostávají strašně zabrat. Je to agresivní prostředí s chlorem, které se nikdy nezastaví. Jedinou větší údržbu máme vždy na konci hlavní sezony, tedy na sklonku léta. Letos bude odstávka krapet delší, chceme od sebe oddělit plavecký a hrátkový bazén, které jsou v současnosti na jedné vodě," popsal Hrubeš každoroční údržbu.
Větší novinky letos nepřijdou, protože návštěvníci se pořád seznamují se saunovým světem. Wellness je v provozu druhým rokem a stále si hledá věrnou klientelu. Před vybudováním saunového světa mělo koupaliště saunu jednu. „Kontejnerová sauna s výhledem na Brno byla poměrně oblíbená. Když jsme viděli, že jsou lidé ochotní chodit do vskutku sparťanských podmínek, rozhodli jsme se to dát na papír a udělat celý projekt," přibližuje správce novinku, která vznikla z brněnských peněz.
„Kraví hora je obecně jako prostor úžasná, je tu dobrá energie, dobře se tu pracuje i relaxuje. Je velmi komplexní," míní Hrubeš. Když je člověk rozčilený, zdejší výhledy ho prý okamžitě hodí do klidu. „Naší větrné hůrce nic nechybí. Má kulturu, sport i vědu. Na hvězdárně se koná spousta akcí, na některých z nich spolupracujeme s Jiřím Duškem. Za námi jsou házenkáři. Lidé rádi chodí do parků a hledají neprobádané kouty brněnské přírody. Park za koupalištěm byl dlouhá léta mimo sezonu uzavřený. Před pár lety jsme se rozhodli, že ho necháme otevřený, dokud bude alespoň trochu schůdné počasí. Jsme rádi, že to není mrtvý kout, ale že se Brňané mohou kochat krásným výhledem," opěvuje bývalý pedagog krásy jihomoravské metropole.
Sám prý plavat moc nechodí. „Musím se přiznat, že jsem kovářova kobyla, a ač mám plavání velmi rád, naposledy jsem tady do vody skočil asi čtyři roky zpátky, ještě ještě před pandemií. Ráno vlezete do práce a už na to nezbývá čas," svěřuje se Hrubeš.
Náplň správce rekreačně-sportovního areálu se od klasických představ návštěvníků liší. „Každý si představí, že když děláte šéfa bazénu, tak chodíte po náplavce v pruhovaném tričku a plavčíkujete. Tak to ale nefunguje. Máme s kolegy ranní rituál, kdy se potkáme a probíráme, co se stalo minulý den a co je potřeba udělat. Trochu jako rozdílení na vojně. Pak se chystají nové větší projekty, nebo se dělá to, co zrovna hoří," popisuje Evžen Hrubeš svůj běžný pracovní den.
Práci na bazéně přirovnává k fabrice, velká část průmyslových procesů není zvenčí vidět a zůstává nedoceněná. Jako nejsložitější ovšem vnímá práci s lidmi. „Práce s lidmi je vždy nejsložitější. U technologických věcí je to jasné. Buď je potřeba něco vyměnit nebo utáhnout, není toho moc a většinou to neklade odpor. Tam je to jednodušší. Pak je to komunikace se zaměstnanci, ale především se zákazníky, kteří jsou každým rokem náročnější. Snažíme se vycházet vstříc jejich připomínkám a požadavkům, ale i když je většina spokojená, vždy se najde někdo, komu se to nelíbí. Nepříjemnostem se člověk zkrátka nevyhne."
Návštěvnost si koupaliště zachovává poměrně standardní, nejvíce lidí k nim však chodilo před kovidem. Rekordy areál trhal hlavně v roce 2019. „Post-pandemická situace byla úplně něco nového. Jakmile skončila karanténa, měli jsme obrovskou návštěvnost. Lidé byli natěšení, všichni prchali z domácích klecí na dovolenou a k vodě. Pak nadšení samozřejmě trošku opadlo. Návštěvnosti nejsou to, co bývaly, ale v rámci provozu je to optimální. Je lepší, když v daný okamžik máme 700 lidí, než když jich je 1600. Mohlo by mě sice těšit, že máme velkou tržbu, ale myslím, že radost to nepřináší nikomu. Nebaví to ani personál, ani návštěvníky, protože jsou na stojáka a mačkají se jako sardinky," míní Hrubeš.
Největší konkurencí Kraví hory jsou koupaliště Starezu, tedy Zábrdovice, akvapark v Kohoutovicích, rozsáhlá Riviéra a nově také bazény v Lužánkách. „Opravila se i další přírodní koupaliště a zázemí kolem přehrady, což nám všem ubralo. Když má Prygl dobrou vodu, lidi chodí tam," dodává správce. Lidé se podle něj v létě dělí na dva tábory, a to na bazénáře a rybníkáře, kteří si hoví v přírodní vodě. „Když se přehrada zazelená, přijdou k nám i oni," směje se.
Kryté bazény a koupaliště podléhají přísným pravidlům. „Kvalitu vody hlídáme nepřetržitě, co týden chodí na kontrolu i hygiena. Nemůžeme si dovolit mít špatnou vodu, to by nás okamžitě zavřeli. Zato do rybníků lidé půjdou, dokud to není úplný brčál. A někteří se v něm na vlastní nebezpečí budou koupat i pak," dodává správce.
Největším strašákem provozovatelů koupaliště se v posledních letech stalo počasí. „Dříve byla tři týdny v kuse Sahara, lidi kolikrát už ani nebavilo chodit se koupat. Teď je počasí dynamičtější, změnil se jeho ráz. Čím dál častěji je dopoledne pěkně a odpoledne přifrčí bouřka. Takových dnů přibývá. Rychlé poryvy jsou divoké hlavně u nás na kopci. Bouřky a deště máme z první ruky, takže často závodíme s časem a snažíme se všechno rychle zklidit," vysvětluje Evžen Hrubeš.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
