Na rodné Řecko nedá dopustit. Přesto se před téměř deseti lety rozhodl čtyřiatřicetiletý Kostas Konstatninos vydat na zkušenou do neznámého prostředí. Novým domovem se mu stalo Brno, kde si našel partnerku, zamiloval pivo a hlavně splnil sen o pekařství.
Sympatický cizinec ze středomořského státu pochází z malé vesničky nedaleko Soluně, kde strávil většinu života. Vyučil se instalatérem a navázal tak na rodinnou tradici. Brzy ale zjistil, že uživit se řemeslem není žádná legrace. Zejména pak v zemi, kterou otřásly ekonomické problémy.
„Bohužel situace v Řecku nebyla dobrá, zvláště pro mladé lidi. Pracovních míst bylo málo, a pokud nějaká byla, tak velmi špatně placená. Nakonec mi tehdy pomohl bratr, který už se dříve přestěhoval do Brna a dohodil mi tady práci,“ začíná obstojnou angličtinou vyprávění pekař, jemuž nikdo neřekne jinak než Kosta.
Kostovy pekařské výtvory oceňují i milovníci sladkého Mladík se rozloučil s rodinou, sedl na letadlo a vydal se do dosud nepoznaných končin. V Brně si našel práci v IT oblasti, kde se věnoval péči o zákazníky. Díky tomu získal nejen pravidelný příjem, ale také si vylepšil angličtinu a získal prostor pro svou vášeň.
„Práce mi umožňovala spoustu volného času. Každý večer jsem tedy pekl chleba. K otevření vlastní pekárny mi ale dlouho chyběla odvaha, dokud jsem před dvěma roky nepotkal Wendy. Už na druhé schůzce mi řekla, ať jdeme do toho,“ ohlíží se za setkáním s partnerkou kuchtík, který v době covidu otevřel podnik Mama Stella v Kopečné ulici.
Pekařstvím, jež sídlí pod katedrálou svatého Petra a Pavla, si Kosta splnil sen. Navíc nedávno podnikatelské aktivity rozšířil, když v Alfa pasáži otevřel další pobočku, nazvanou Stella Kšeft, která spojuje řecké a rakouské chutě. Nicméně za croissainty, řeckými koláčky nebo křupavým chlebem stojí velký kus práce a odříkání. Brněnský živnostník totiž místo kancelářské pohody nyní v práci tráví takřka veškerý čas. Denně vstává krátce po půlnoci, aby stihl veškerý sortiment připravit. Odměnou za dřinu mu jsou ale spokojení zákazníci, na jejichž zvyky si musel dlouho zvykat.
Kosta se svou partnerkou Wendy, s níž podnik v Kopečné ulici provozuje"Základem dobrého chleba je kvalitní kvásek. Na tom si dávám velmi záležet. Chvíli ale trvalo než si lidé zvykli na můj chléb, protože nestojí třicet korun jako v supermarketu. Ten je ale z rozmrazeného pečiva a druhý den se nedá jíst. V tomhle je Česká republika odlišná od Řecka. Tam si každý podnik peče vlastní chléb. Stává se velmi zřídka, že by si lidé kupovali pečivo v supermarketu,“ vysvětluje podnikatel, který si nakonec k Čechům vypěstoval pevné pouto, byť sám češtinou ani po téměř deseti letech v Česku nevládne.
Kosta při práci.„Češi jsou sice na první pohled odtažití. Jak je ale poznáte, zjistíte, že jsou naopak velmi milí a přátelští. Miluji české pivo i jídlo. Nejraději chodím na pečená žebra nebo guláš. Jediné, co mi tady chybí, jsou naše pity. Naštěstí moje rodina, která za námi pravidelně jezdí, mi vždy něco doveze,“ popisuje Kosta, který v Brně rozšířil početnou řeckou komunitu.
Právě do Brna po druhé světové válce zamířily tisíce Řeků, kteří o sobě daly vědět třeba v roce 2004. Tehdy na fotbalovém Euro prohrála Česká republika s Řeckem 0:1 v prodloužení, díky čemuž si Řekové zajistili finále a posléze i celý titul. Řekové slavili nejen v českých a moravských ulicích, ale především doma.
„Byly to úžasné časy, úplná fotbalová horečka. Televize byly na každém místě a několik dní se vítězství slavilo. Celá země turnajem žila a dodnes jde o jeden z největších úspěchů řeckého fotbalu,“ uzavírá Kostas, jenž ve volném čase rád spí a hraje počítačové hry.
