Jako růže mezi trním působí v nadsázce na operačním středisku Jaderné elektrárny Dukovany Zuzana Fraňová. Nadějná inženýrka postupně přebírá kontrolu nad jaderným reaktorem a vypracovává se do pozice, která byla v tuzemském prostředí výhradně mužskou doménou. Nyní doufá, že její příběh bude inspirací i pro nástupkyně.
Devětadvacetiletá expertka na technologie vynikala mezi spolužáky v předmětech, teré zpravidla nepatři mezi studenty k nejoblíbenějším. Jedničky pravidelně sbírala v matematice, fyzice nebo chemii. Po absolvování maturity v Bratislavě zamířila fanynka přírodních věd do Brna. Ve městě, ve kterém nyní žije už sedmým rokem, se přihlásila na strojárnu Vysokého učení technického. Od přihlášky ji neodradil ani fakt, že na škole bývá dívek jako šafránu.
„Těžko říct, proč více žen nejde studovat technické obory. Myslím, že se dříve bály mužských kolektivů. Je to taková obava z něčeho nového. Na druhou stranu už se situace v posledních letech výrazně zlepšila a už neplatí, že technické obory jsou doménou mužů. Já například v elektrárně ani ve škole nikdy neměla žádný problém. Všichni se ke mně chovají mile a berou mě jako každého jiného,“ říká sympatická blondýnka, která si po úspěšném složení státnic ukrojila ještě větší sousto.
Absolventka brněnské techniky zavětřila, že státní podnik ČEZ hledá nové operátory výroby do jaderné elektrárny. Vzhledem k tomu, že ji vždy zajímaly technologie, se dlouho nerozmýšlela. Pozice ale zdaleka není pro každého, respektive je pouze pro úzký okruh vyvolených i kvůli mnohým překážkám. Po uchazečích se vyžadují nejen znalosti, ale také osobnostní předpoklady.
„Z počátku jsem absolvovala vstupní pohovor nebo bezpečnostní prověrku. Nejtěžší část zkoušky jsou psychotesty, které jsou největším sítem. Trvají asi sedm hodin a skládají se z různých logických otázek. Úspěšně je zvládne jen zlomek zájemců,“ popisuje odbornice na elektrickou energii či jádro, jež si znalosti dále dva roky rozšiřovala na speciálním školicím středisku nebo na stážích v dukovanské elektrárně.
Při příznivém scénáři nastoupí na pracoviště nová posila za několik měsíců. Nejprve začne jako operátor sekundárního okruhu a později se může posunout k samotnému jádru, což je její cíl i z toho důvodu, že podobný kousek se doposud žádné ženě v Česku nepodařil. „V západní Evropě jde o běžnou praxi. Tady ale něco podobného zatím není běžné. O to větší motivaci mám, aby se mi to povedlo,“ říká odhodlaně.
Všední den Fraňové bude zjednodušeně vypadat tak, že bude sedět před mnoha obrazovkami v kanceláři, v jaké úřaduje například populární hrdina Homer z amerického seriálu Simpsonovi. Z oblíbené žluté postavičky si ale ambiciozní inženýrka příklad rozhodně nebere.
„Skutečně si mou práci lze představit jako v seriálu. Je tam spoustu monitorů a obrazovek, kde hlídám různé parametry. Co tam ale dělá Homer nemá se skutečnou prací v elektrárně nic společného,“ tvrdí s úsměvem pracovnice státního podniku, která ve volném čase ráda zajde na badminton nebo posedět s přáteli na pivo. Ani tam se však nevyhne otázkám na jádro.
„K tématu se často sklouzne. Hodně lidí zajímá, jak se v elektrárně chodí. Nevadí mi to. Koneckonců elektřinu potřebuje každý,“ uzavírá expertka, kterou čekají v následujících dnech další kolo zkoušek.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
