Zatímco v Americe se těší hra s pálkami nebývalé popularitě, které přihlíží statisíce diváků na stadionech a miliony diváků u televizních obrazovek, v Česku se stále jedná o sport na okraji společenského zájmu. I proto je cesta dvaadvacetiletého rodáka z Brna nevšední. Pokouší se o něco, co se zatím nikomu nepovedlo. Mladý baseballista se chce stát prvním českým hráčem, který okusí lákavou Major League Baseball. I přes vážné zranění, covidovou pandemii či tvrdou konkurenci výzvu nevzdává.
Baseballovou pálku vzal Viktor Večerka do ruky poprvé v pěti letech v brněnském sportovním klubu Draci. Dračí silou ale rozhodně na počátku kariéry neoplýval. „Byl jsem úplně marný, máma dokonce přemýšlela, že mě radši dovede na nějaký jiný kroužek, ale trenér ji naštěstí přemluvil,“ směje se mladý hráč, jenž v jedenácti letech nalezl zálibu v pozici nadhazovače.
O dva roky později vyrazil poprvé do USA na finále Little League, největšího mládežnického turnaje na světě, kam se výběr Jihomoravského kraje dostal jako první český tým v historii a šikovný nadhazovač z Brna doslova zářil. Fanouškům dokonce při turnaji rozdával autogramy a předpovídala se mu velká kariéra.
Podařený výkon na prestižním turnaji mladého talentu, který háže míčky rychlostí přes devadesát mil v hodině, natolik navnadil, že se o několik let později do Spojených států vrátil. Uspěl na draftu v Londýně, kde si jeho služby zamluvil slavný tým Kansas City Royals a mladý Brňan dostal první profesionální kontrakt. „Doufal jsem, že na draftu uspěji. Přitom moje cesta nebyla úplně tradiční. Většinou mladí kluci odjedou do Ameriky na školu, kde hrají za univerzitní tým. Moje rodina si to ale nemohla dovolit a nabídky na dobré stipendium nepřicházely,“ popisuje Večerka svou netradiční cestu mezi zámořskou elitu.
V březnu roku 2020 natěšený sportovec nasedl na letadlo, aby stihl přípravný kemp. „Byl jsem v týmu nejmladší a neměl jsem v sobě dostatek disciplíny. Počáteční radost se náhle změnila ve velký tlak. Měl, co jsem vždycky chtěl, ale nic nebylo jisté. Hráčů bylo přes dvě stovky a já potřeboval proklouznout mezi nejlepších pětadvacet,“ popisuje nadhazovač, který se na treninku bál každého špatného pohledu trenéra.
Cesta za snem se ale mladíkovi postupem času změnila v noční můru. Ameriku stejně jako celý svět tvrdě zasáhla pandemie covidu. Trenéři sportovcům z počátku sice tvrdili, že zůstanou jen pár dní na hotelu a pak se znovu vrhnou do tréninku. Jenže původně krátká pauza se nakonec protáhla na několik měsíců, což pokazilo českému reprezentantovi šanci na úspěch v prvním mužstvu. Večerka se tak v době nejistoty a přerušení profesionálních soutěží vrátil zpět do České republiky, kde čekal na telefonát ze zámoří.
Po několika měsících domácích tréninků a konzultací přes videohovory se do USA vrátil. Frustrace ze ztraceného roku a psychický tlak si ale vybraly svou daň. V nabitém kádru najednou nepatřil mezi perspektivní talenty a na jeho místo se drali mladší hráči. Mladík z Brna tušil, že mu dochází čas.
„Šuškalo se, že vyhodí osm nadhazovačů a mně bylo jasné, že budu mezi nimi. Když si mě manažer pozval do kanceláře, věděl jsem, že je konec. Už jsem ani neposlouchal, co mi říkají, v uších mi hučelo. Čekal jsem ale, že se mi zhroutí svět. To se nestalo. Prostě jsem odletěl domů a přemýšlel, co budu dělat,“ vzpomíná zklamaný hráč.
Sotva co Večerka vybalil kufry, vydal se rovnou na pracovní úřad. Svého snu se ale nevzdal. Za několik měsíců podepsal smlouvu s týmem ve státu Montana, který hraje nezávislou soutěž. Pro nadhazovače to byla jedna z možností návratu zpátky na vrchol. Víru v nový začátek ale zhatilo zranění loktu.
Na své narozeniny v květnu letošního roku přiletěl do USA. Z letiště nezamířil na hřiště, ale rovnou do nemocnice, kde mu sdělili diagnózu, která je ve světe baseballu postrachem „Měl jsem utržený loket. Čekala mě kompletní rekonstrukce vnitřního vazu za devadesát tisíc dolarů a roční rehabilitace. Tým mě okamžitě propustil a já po zákroku kupoval další letenku zpátky do Česka,“ říká sportovec.
Viktor své trnité cesty nelituje. Po uzdravení zkusí znovu štěstí za oceánem porvat se o šanci. „Do nejprestižnější ligy v Americe se ještě žádný Čech nedostal a já doufám, že prvenství čeká právě na mě. Moje cesta za září reflektorů na největších amerických hřištích ještě není u konce,“ uzavírá odhodlaný nadhazovač.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
