Hazardním hrám neholduje, večery netráví před televizní obrazovkou sledováním výřečných věštců a dokonce není ani fanouškem brýlatého chlapce ohánějícího se při hrozícím nebezpečí kouzelnou hůlkou. Přesto osud sedmadvacetiletého Jakuba Píšeho zavedl do kouzelnického světa, v němž přivádí karetními finesami k úžasu návštěvníky hospodských zařízení po celém Brně.
Cesta za „magií“ vypukla u brněnského mága už na základní škole, kde si svými triky získával sympatie spolužáků i kantorů. Kouzelnickému řemeslu se ale naplno začal věnovat až po příchodu do moravské metropole, kam zamířil rodák z obce u Strakonic za studiem střední školy.
„Můj kamarád se znal s kouzelníkem. Zjistil jsem, že se ‘vyučil’ za dva roky, což mi přišlo jako krátká doba. Začal jsem hodně číst, pořídil si první balíčky karet a pustil se do tréninku. Do té doby jsem s kartami prakticky nepřišel do styku,“ popisuje Píše začátky kariéry.
S přibývají zkušenostmi a novými triky už mladému studentovi gymnázia pozornost od spolužáků přestala stačit. Aby také ne. Nastudoval mnohé zahraniční publikace o kouzlení, ve volném čase hltal u počítačové obrazovky triky zahraničních mistrů a sám měl za sebou tisíce hodin tréninku s kartami.
„Doma už jsou zvyklí, že jsou všude karty. Třeba ale kamarádi mi ještě dva roky po odchodu ze školy psali, že našli za topením karty,“ vzpomíná Píše.
Vášeň navíc spojil s další zálibou, matematikou, kterou se po maturitě vydal studovat na univerzitu. Právě díky solidní znalosti matematických operací získala jeho kouzla nový rozměr. Netrvalo tak dlouho, a začal obcházet brněnské lokály, kde si postupně získával přízeň diváků i hospodských, kterým se díky výřečnému mladíkovi zvyšovaly tržby.
„Poprvé jsem se domluvil v jedné středověké krčmě, což byla taková pravá putyka. Majitel mi tam povolil kouzlit a za odměnu jsem mohl pít celý večer zadarmo. To trvalo několik měsíců, než mě napadlo, že bych za to mohl vybírat příspěvky. Postupně jsem začal chodit i do dalších podniků a začal se kouzlením živit,“ vzpomíná na své začátky brněnský kartář, jehož triky vidělo už tisíce diváků.
Za více než desetiletou kouzelnickou praxi se prokousal Píše až do známé čajovny v centru Brna, kde pravidelně zpestřuje návštěvníkům večer. Mnohé z nich přivádí svými fintami doslova k šílenství. „Je vtipné pozorovat hosty, jak se snaží najít vysvětlení. Nejvíce se o to snaží studenti medicíny a chemie, kteří jsou zvyklí ze svých oborů mít vždy mít jasný důkaz. Naopak třeba lidé se sociálně vědním vzděláním lépe snáší, že něčemu nerozumí,“ všímá si otec dvou dětí a milovník deskových her, který své triky obecenstvu zásadně neukazuje.
„Triky neprozrazuji. Část z nich jsem si vymyslel sám, a tak si je střežím. Ani dobrý kuchař přece nerozdává své recepty,“ vysvětluje kouzelník, který při vystoupeních používá nejčastěji klasický pokerový balíček padesáti dvou karet.
Při své práci se potýká rovněž s mnohými předsudky. Sám ale uznává, že podobným názorům rozumí. Ne všichni čarodějové se řídí pouze talentem a pílí. Mnohdy si pomáhají „zakázanými“ pomůckami.
„Myslím, že dobrý kouzelník se pozná, že je dlouhodobě úspěšný. Neexistuje žádná zkouška nebo výuční list. Já obecně nemám rád speciální balíčky, kouzelnický set nebo lítající stoleček. To jsou věci, co se dají koupit a nic na tom není,“ myslí si iluzionista z Brna, podle kterého by řemeslu pomohla i větší profesionalizace a obecně popularizace.
„Zájemci o obor si nemají kde sehnat ani relevantní českou literaturu, protože není k dostání v českém překladu. Máme akorát knížky typu abrakadra s rozesmátým dítětem, což není zrovna dobrá reklama,“ dodává.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
