pátek 4. prosince 2020 Barbora

Vystupování mi chybí, ale nelze dělat všechno, říká vedoucí taneční složky ONDRÁŠe Jan Kysučan

Po úspěšném složení maturity se Jan Kysučan vydal na konkurz do taneční profesionální části souboru ONDRÁŠe. A vyšlo to. „Když na to vzpomínám, tak nechápu, že mě tenkrát vzali," říká dnes s úsměvem osmadvacetiletý rodák z Uherského Hradiště, který je od ledna 2017 vedoucím taneční složky ONDRÁŠe.

I v době pandemie jsme měli online výuku

Ovlivnila pandemie covid-19 plány ONDRÁŠe?

V dost velké míře, protože jsme zájezdové těleso. Od listopadu do února probíhá přípravná sezóna a od března začínají vystoupení. Shodou okolností jsme měli mít kolem 12. března jedno z prvních vystoupení. To se muselo samozřejmě zrušit. Později se nám zrušily vystoupení na celý březen až červen, v červenci máme dovolenou, takže naše první vystoupení bude až 16. srpna na Špilberku. Na konci září jsme navíc měli jet na vojenský festival do Rotterdamu.

Alespoň jste vystupovali na iFolklorní Strážnici...

Oceňuji, že se organizátorům podařilo uspořádat online verzi festivalu a jsem rád, že jsme mohli být s Ondrášem jeho součástí.

Vystupovali jste živě?

Vystoupení jsme předtáčeli. Upřímně řečeno jsme se obávali, že by mohly nastat nějaké technické komplikace.

Jak jste tuto nucenou pauzu využili?

Každý po svém. Myslím si, že žijeme v hektické době a společnost se i určitým způsobem potřebovala zastavit. Členové souboru, kteří zároveň ještě studují, si dodělávaly resty do školy. Ti, kteří vyučují na základních uměleckých školách nebo v tanečních studiích chystali pro své žáky online výuku, další odjeli například na chatu. Aby tanečníci neusnuli na vavřínech, měli jsme i online lekce pilates či klasického tance. Já osobně jsem si také dodělával věci do školy a někdy jsem si chodil zacvičit k nám na taneční sál.

Vojenský umělecký soubor ONDRÁŠ je jediným profesionálním souborem svého druhu v České republice a je zřizován Ministerstvem obrany ČR. Sídlí v Brně, městě hudebního velikána Leoše Janáčka, které je druhým největším městem České republiky. Podobně jako Janáčkovo dílo,  tak i dramaturgie a tvorba VUS ONDRÁŠ čerpá z lidových tradic a folkloru. O tom svědčí už samotný název souboru na počest slavného slezského zbojníka Ondráše.

Jan Kysučan při tanci

Vystupování mi chybí, ale nelze dělat všechno

Jaké země jste s ONDRÁŠem navštívil?

Můj první zájezd byl v roce 2015 do Milána, kde jsme vystupovali na světové výstavě Expo v rámci českého domu. V březnu 2017 nás čekalo asi měsíc a půl dlouhé turné po Japonsku, byl to úžasný zážitek. O rok později jsem se se souborem vydal na měsíční zájezd do Edinburghu na vojenský festival. Bylo toho samozřejmě více, ale na tyto zájezdy vzpomínám nejraději. Co se týče přípravy, tak poslední zmiňovaný zájezd byl velký oříšek.

Jakto?

Náročná byla zejména logistika. V Edinburghu jsme vystupovali ve čtyřiadvaceti párech plus dva náhradní páry. Jelikož ONDRÁŠ nemá tolik stálých tanečníků, museli jsme speciálně pro tento zájezd nabírat externisty. Příprava na tento festival byla velmi náročná v tom, že jsme měli několik soustředění po sobě a pokaždé se choreografii učila jiná skupina lidí.

Jak dlouho jste vlastně v ONDRÁŠi?

Do souboru jsem nastupoval hned po maturitě v srpnu 2012. Jako tanečník jsem působil do prosince 2016 a od ledna 2017 jsem vedoucím taneční složky.

A ještě tančíte?

Ze začátku jsem tančil, dnes vystupuji jen ve výchovných pořadech pro základní školy.

Nechybí vám to?

Samozřejmě mi to chybí, protože si připadám snad ještě docela mladý (smích). Ale zjistil jsem, že nejde dělat všechno. Určitě je lepší dělat jednu věc pořádně.

Tanec ze začátku nebyl první volbou

Kdo vás přivedl k tanci?

Rodiče mě jako malého přihlásili do dětského folklorního souboru Hradišťánek, poté jsem přešel do semináře Hradišťanu. Teprve tam mi lidový tanec přirostl k srdci. Měla na tom velkou zásluhu Jana Kučerová a později, když jsem nastoupil do Hradišt’anu Laďka Košíková, která mi byla a stále je v různých směrech inspirací. Ale tanec nebyl ze začátku jasnou volbou. Dlouho dobu jsem totiž chtěl studovat herectví. Na konzervatoř mě ale nepřijali za což jsem zpětně rád.

Kolik choreografií jste doposud vytvořil?

Kolem dvaceti. Primárně vytvářím choreografie pro ONDRÁŠ, ale podílel jsem se i na choreografiích pro folklorní soubory Kunovjan, Dolina, Danaj či Lintavu.

Kde berete inspiraci?

Inspirace se dá nalézat dnes a denně. Stačí se rozhlédnout kolem sebe a také se neustále rozvíjet a sledovat aktuální dění v tanečním, ale zejména v divadelním umění. V lidovém umění je stále složitější nalézání nových neprošlapaných cest. Proto jsem rád, že jsem členem uměleckého tělesa, ve kterém je prostor pro vytváření nových a neotřelých nápadů. Samozřejmě si cením folklorních souborů a folklorních skupin, jelikož stále udržují tradice v podobě pořádání kupříkladu fašanků či hodů.

Na kterou choreografii jste pyšný?

Nemohu říci, že bych byl na nějakou choreografii pyšný. Nepamatuju si choreografii, kterou bych postavil a hned si řekl jo tak ta se mi povedla. Navíc, když někdy vidím tuto choreografii v celkovém dramaturgickém záměru celého programu společně s jinými choreografiemi, tak se mnohdy zhrozím. Většinou ukáže čas, jestli je choreografie úspěšná a to se pozná i podle ohlasu diváků. Mám rád kupříkladu choreografii Myjavy, kterou jsem postavil pro ONDRÁŠ.

Jak se poznáte, že má choreografie u diváků úspěch?

Základem je, aby se lidé u choreografie nebo i celého komponovaného programu bavili nebo se nad ním zamysleli, pokud jse jedná o nějaké závažnější téma. Nejlepší je, když diváci odchází z vystoupení s emocionálním zážitkem.

Divák nesmí poznat, že tanečník udělal chybu

Mají tanečníci zakázané dělat extrémní sporty u kterých je riziko, že by si něco zlomili?

Vyloženě zakázané to nemají, ale doporučuje se jim, aby si dávali pozor, když jedou na dovolenou. Nejednou se stalo, že se tanečník nebo tanečnice vrátila z hor s úrazem a musela zůstat tři měsíce doma na nemocenské. Což je problém, když uvážím, že v profesionální složce tancuje pouze pět tanečních párů. Člověk ale nemusí dělat jen extrémní sporty. Kvůli tanci mají tanečníci často problémy s koleny, kotníky a zády.

Divadelním hercům se výjimečně stane, že mají takzvané okno a vypadne jim text. Stává se to i tanečníkům?

Může se to stát, zejména pokud se choreografie vystupuje opakovaně a tanečníci ji tančí už tak nějak automaticky. Každý člověk chybuje, ale tanečníci by neměli dát divákům pocit, že něco pokazili a je potřeba, aby to zahráli do výrazu. Tanečník se nesmí zastavit, ale pokračovat dál.

Na Masarykově univerzitě jste vystudoval bakalářský obor historie. Je těžké skloubit kariéru profesionálního tanečníka a studium?

Těžké to určitě je, ale dá se to zvládat a hned několik tanečníků a hudebníků studuje při zaměstnání.  V ONDRÁŠi totiž nemáme pravidelnou pracovní dobu. Taneční složka má dvě části a to amatérskou a profesionální. Nácviky s  tanečníky, my jim říkáme amatéři, ale vzhledem k času, který tráví na nácvicích, by se dalo mluvit i poloprofících, probíhají v úterý a ve čtvrtek večer,. Většinou se totiž jedná o studenty vysokých škol. Takže nácvik s profesionální složkou například v úterý začíná o půl druhé odpoledne a končí v deset hodin večer. Někdy máme i víkendová soustředění.

Momentálně studujete?

Dokončuji magisterské studium historie a minulý rok jsem začal se studiem choreografie lidového tance v Bratislavě.

Důležitá je snaha a chuť na sobě pracovat

Jak vypadá konkurz do taneční složky?

Konkurz do amatérské složky a do profesionální se od sebe liší. Konkurz do amatérské složky je kratší, hlásí se na něj více lidí a týká se výhradně lidového tance. Nejprve se účastníci rozcvičí, pak se zabýváme rotační technikou a rytmikou. Dále se prověřuje jak tanečníci zvládají charaktery jednotlivých regionů z Čech, Moravy a ze Slovenska. Konkurz do profesionální taneční složky je náročnější, jelikož je do něj zahrnutý třičtvrtěhodinový trénink klasického tance a v druhém kole se potom prověřuje technika moderního tance, párový tanec, zpěv a individuální projev.

Co je pro vás rozhodujícím faktorem při výběru tanečníků?

Samozřejmě je ideální, když uchazeči zvládají všechny taneční techniky a jsou tvární. Rozhodující však není pouze to, že výborně zatančí a chytnou kombinace na první dobrou. Šanci má i člověk, kterému to třeba napoprvé zas tak nejde, ale jde na něm vidět snaha. To, že na sobě chce zkrátka pracovat.

konkurzJakou roli hraje zpěv tanečníků?

Sehrává to svou úlohu, ale není to určující faktor. Zejména u tanců z Čech a Moravy jsou individuální pěvecké projevy důležité. Ve větších programech s námi ale zpívá dívčí pěvecký sbor, který je vedle hudební a taneční složky součástí ONDRÁŠE.

Je známo, že ve vaší branži se do důchodu odchází brzy. V kolika letech?

Je to hodně individuální. Myslím si, že tanečník klidně může naplno tančit do svých čtyřiceti let.

Můžete čtenářům přiblížit pořad kRok za kRokem, se kterým vystoupíte 16. srpna na Špilberku?

S tímto pořadem vystoupíme poprvé od premiéry, která se konala v říjnu minulého roku v Janáčkově divadle. Jedná se o nový program, který vznikl k pětašedesátému výročí souboru. Pořad se skládá z obrazů, které provedou diváka životem člověka od zrození až po smrt. Objevují se zde základní témata z etap lidského života jako je dospívání, první lásky, manželství či stáří. Proto bych všechny čtenáře rád pozval na toto představení.

Jan Kysučan se narodil 25. 6. 1992 v Uherském Hradišti. Od roku 2012 do roku 2016 byl členem profesionální taneční složky. V lednu 2017 se stal vedoucím taneční složky. Se souborem navštívil mnoho domácích i zahraničních festivalů. Momentálně studuje na Masarykově univerzitě historii a na VŠMU v Bratislavě choreografii lidového tance.

Hodnocení článku je 86 %. Ohodnoť článek i Ty!

Štítky Vojenský umělecký soubor ONDRÁŠ, ONDRÁŠ, tanec, umění, Jan Kysučan, Brno

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.