Borkovany na Břeclavsku jsou na jižní Moravě velmocí ve výrobě tradičních velikonočních kraslic. Symbolu svátků jara, zdobených typickou místní technikou résování, odtud ročně tamní šikovné malérečky vyeexpedují do celého světa až 200 tisíc. Aby také ne! Starobylou technikou, kterou ovládaly místní ženy už v druhé polovině 19. století, si tady „krátí večery“ snad v každé druhé chalupě. V obci tak díky šikovnosti a umu místních maléreček dokonce vzniklo první muzeum kraslic na jihu Moravy. Návštěvníci v něm mohou obdivovat více než 300 originálních škrabaných a malovaných vaječných skořápek, které odtud putují do celého světa…
„Kolik jsem těch kraslic už za život vyškrabala a namalovala? Vím já? Tisíce, možná desetisíce, možná celý vagón,“ směje se Marie Pivodová, třiaosmdesátiletá vyhlášená malérečka věhlasných Borkovanských kraslic, které místní patrioti považují za vůbec nejkrásnější ze všech.
Malebná vesnička Borkovany leží jen kousek od Brna a žije v ní něco kolem 800 obyvatel. Typické résované, tedy škrabané a pak malované kraslice, tady vyrábí snad 50 maléreček. Některé zdroje tak uvádí, že jich odtud ročně vyeexpedují hlavně do ciziny neuvěřitelných 200 tisíc!
„Kraslice jsem začala malovat už v šesti letech, ještě předtím, než jsem šla do školy. Učila mě to moje maminka. Umění résování se tady dědí z generace na generaci, škrabou babičky, maminky, dcery i jejich vnučky,“ vysvětluje vitální žena, jejíž výrobky se ocitly dokonce až v Bílém domě, Číně, Japonsku, Německu, Francii a vlastně po celé Evropě i světě.
V malé skromné kuchyňce hučí kamna a na nich se právě suší plato slepičích skořápek, doplněného o pár kusů kachních vajec. Už za pár hodin na nich budou schnout různé odstíny fialové, ale také tmavomodrá, fuchsiová, červená, černá nebo i sytě zelená barva, které jsou pro vyhlášené Borkovanské kraslice typické. Co kus, to originál. Neexistují na ně žádné šablony, zdejší ženy mají každá svůj vlastní rukopis. A každá okamžitě pozná, která její konkurentka tu kterou kraslici résovala.
„Jak se taková kraslice vlastně vyrábí? Skořápka se nejdřív musí pořádně umýt čistou vodou, aby nebyla mastná. Pak se vysuší na kamnech, nalakuje základní barvou a nechá celý den schnout, jinak se vajíčko neleskne. Pak se kraslice tzv. namřížkuje, naškrábne se květ a celý vzor se vyškrábe na bílo. Potom se nanesou barvy a úplně nakonec se doškrábou veškeré kontury celého motivu résovačem. To je takové ostré trojhranné rydýlko, kterých mám několik,“ popisuje třiaosmdesátiletá malérečka.
Je zároveň jednou z nejstarších žen v obci, jež si résováním celý život přivydělávají. Při škrábání zakázky, kterou si u ní objednal místní Obecní úřad, vzpomíná, že se dříve Borkovanské kraslice nedekorovaly jen květinovými vzory jako nyní. Dělávaly se na ně totiž také motivy slovácké, jako třeba míšeňská jablíčka, kohoutci či ptáčci- podle přání zákazníka. A zdobila se vajíčka plná, takže ten, kdo šel s nůší prodávat na velikonoční jarmark, musel dávat hodně velký pozor, aby se mu pod rukama nerozbila. Až po nějaké době se prý v Borkovanech začaly kraslice po vzoru těch z moravského Slovácka také vyfukovat.
Pozorovat paní Pivodovou při práci je balzám na nervy. Zbarvená skořápka vajíčka se pod jejíma rukama mění v malé umělecké dílko. „Jedna kraslice zabere spoustu hodin, záleží na zručnosti a šikovnosti té které malérečky, jestli ji dělá 6 hodin, 8 nebo dýl,“ vysvětluje. Kromě slepičích a kachních vajec résují zdejší malérečky precizně také vajíčka husí a dokonce i pštrosí. Ty potom z Borkovan míří většinou do zahraničí jako dárek.
Žádný vzorník, čistě fantazie. Stačí posunout lístek květinového vzoru nebo srdíčko o dva milimetry a kraslice je úplně jiná než ty předchozí. Ani jedna z desítek zdejších maléreček nemá prý stejnou ruku.
„Existuje ale několik vzorů, podle toho, jakou malérečka zvolí mřížku. Zákazníci si pak mohou vybrat půlkovité, bečičkové nebo klínové, kdy je do zdobení vsunutý „klín“, potom také srdíčko na stužce, bečičky, dvě srdíčka proti sobě, tříčtvrtkové a další."
Když si Marie Pivodová vzpomene, jak kdysi najala dodávku, přivezla domů 2 tisíce kachních vajec a ty pak celá rodina vyfukovala, ještě teď jí jde hlava kolem. „To byla hrůza, x dní jsme pak jedli vajíčka a taky je dávali drůbeži, abychom se toho zbavili. Naštěstí teď se dá koupit vajíčko už vyfouklé. Je to ale čím dál dražší, výfuk kachního vejce stojí už 6 korun, slepičí se prodává za 3 koruny,“ posteskne si nad tím, kde jsou ty časy, kdy se prodávala za desetník.
A jak neustále podražuje materiál včetně barev, které nedávno kupovala od firmy z Pardubic za 600 korun 10 deka. „Naštěstí mám ale pořád ještě nějaké zásoby po mamince,“ usměje se. Do jejího vyprávění se ozývá jen zvuk résovače, který se zarývá rychlými pohyby do povrchu skořápky. Kontury rychle přibývají. Kraslice dělá ve své kuchyňce celý rok, teď před Velikonoci se jí ale zakázky hrnou „horem spodem“.
„To mě třeba potkala kamarádka, která si tady byla pro vajíčka pro setřenicu do Čech, v nedělu před kostelem a křičí na mě: Potřebuju ještě pro kamarádky 9 vajíček, máš? Já: Zbláznila ses? Já už žádný volný nemám! Tak musíš udělat! No, tak se nedá nic dělat, musím ti to udělat,“ směje se, když popisuje, jaký frmol v posledních dnech před Velikonocemi zažívá. Něco ale prý má do foroty vždycky - co kdyby přišli zákazníci nebo návštěvníci do muzea a líbily se jim zrovna ty její?
„Jestli bych bez toho vydržela den? No, den možná ano, ale dva už ne,“ zasměje se Anna Pivodová. Kromě narcisků, růžiček, kopretin a košíčků s květy chystá letos na Velikonoce další novinku pro místní kluky, kteří za ni přijdou s pomlázkou.
„Letos jim budu dávat hnědé kraslice s bílými zajíčky. Každý rok mám pro ně překvapení,“ prozrazuje. Překrásná tradice malování Borkovanských kraslic ve „vajíčkové velmoci“ jen kousek od jihomoravské metropole podle ní rozhodně nevymře. „Každá z nás máme následovnici, i moje jediná dcera to umí. A taky vnučka, tu baví malovat,“ říká pyšně. Ještě připomene, jak je vděčná své mamince, že ji už jako malou holčičku k malování kraslic a k zachování překrásné tradice své vesničky vedla…
Článek vznikl ve spolupráci s Centrálou cestovního ruchu - jižní Morava.
