Úkoly pro Koubka: napodobit Brücknera, utnout českou pohodičku a rozpohybovat Schicka

Charakter

V moderním fotbale platí, že vítězství jsou kolektivním dílem. Nikdo není víc než tým. Ani Messi, Ronaldo nebo Haaland. Koubek první reprezentační nominací vzkázal, že si to uvědomuje. Vynechal dvě jména, která si sice s míčem tykají, ale z hlediska týmového charakteru nejsou rozhodně na top úrovni.

Ofenzivní záložník Václav Černý  je dopředu velmi šikovný. Souboje jeden na jednoho mu nejsou cizí, stejně tak překvapivé přihrávky či střely. Jenže k výbavě hráče v nejvyšších sférách neodmyslitelně patří i spolehlivé bránění. A tuhle stánku mince Černý dodnes nedoceňuje.

Nepřepíná a nepracuje dozadu tak, jak celek, který chce dobývat významné mety, bezpodmínečně potřebuje. Jeho sebereflexe v tomhle směru? Nulová, což v národních barvách potvrdil po prohře na Faerských ostrovech. Trestuhodným vypnutím ze hry se podepsal pod obdržený gól. Ovšem když se ho na to televizní reportér po utkání zeptal, cítil se uražený a naštvaně od mikrofonu utekl.

Takže si tenhle nedostatek, který ho připravil o lepší kariéru, neuvědomuje, a tudíž ho nemůže ani odstranit. Dokud to však neudělá, nemůže pomýšlet na pozvánku do reprezentace, která se hodlá protlačit na mistrovství světa. 

Druhý příklad?

Útočník Tomáš Čvančara. Ve Spartě mu musel dát Brian Priske lekci z týmovosti, když mu netoleroval arogantní reakci poté, co si ho dánský kouč dovolil v lize vystřídat. Kdyby se poučil, nepřestal by o něj Mönchengladbach záhy stát, neboť za něj poslal na konto Sparty docela velké peníze. Přesto ho poslal do Turecka a pak do Skotska.

Že tam Čvančara vstřelil dva ligové góly za Celtik Glasgow a přidal dvě asistence? Musí si to postavit do souvislostí: skotská liga nenáleží k top evropským ligám a charakter jsou více než góly.  

Na místě nejsou ani nářky na to, že trenér Koubek Čvančarovi osobně nezavolal. Kdyby měl reprezentační trenér volat všem adeptům na reprezentační dres a každému zdůvodňovat, proč se mu nevešel do nominace, nedělal by nic jiného. V NHL jsou hokejisté odesláni ze dne na den na farmu a myslíte, že jim někdo objasňuje, proč se to přihodilo?

Kdepak.

Buď to přijmeš a na farmě mákneš, abys mohl jít zase zpátky nebo fňukáš a z místem ve výnosném byznysu se můžeš rozloučit. Na tvůj flek čeká frontu dav zájemců.

Západoevropské standardy

V listopadu 2023 bojovala česká reprezentace o vstupenku na EURO 2024. Všichni hráči veřejnost ujišťovali, že pro postup na závěrečný turnaj do Německa udělají všechno. Jenže skutečnost s tím nekorespondovala.

Dva dny před rozhodujícím zápasem podnikla trojice zkušených hráčů noční výlet Olomoucí. Když návštěva diskotéky praskla, vznikla z toho známá kauza Belmondo.

Byla to názorná demonstrace odlišných kultur v západoevropských klubech a v české reprezentaci.  Zatímco u zahraničních zaměstnavatelů by si stejní hráči tohle nedovolili, v národním mužstvu mantinely profesionálního chování klidně přeskočili.

Že by se z toho vedení svazu i reprezentace poučilo? To opravdu říct nelze.

Hříšníci sice byli vyřazeni z týmu, ale pak dva z nich nový trenér Ivan Hašek povolal zpátky s tím, že každý má právo na druhou šanci.

Jak to dopadlo?

Nepoděkováním reprezentantů kotli fanoušků po utkání s Gibraltarem, které spoluinicioval jeden z výtečníků z Belmonda. Ve vyspělých zahraničních klubech naprosto nemyslitelná záležitost, neboť to tamní standardy nedovolí.

V české reprezentaci však opakovaně vykvetl šlendrián. Přitom svazový předseda i manažeři dopředu věděli, že se příznivci chystají dát najevo nespokojenost s hrou a výsledky prvního fotbalového týmu Česka. Mohli tedy sebe i reprezentanty připravit.

Leč zachovali se jako amatéři z okresního přeboru.  David Trunda, boss FAČR, se to snažil hasit na místě činu na poslední chvíli, ale hráči ho obešli a neděkovačku uskutečnili. To výmluvně vypovídá o (ne)autoritě fotbalového předsedy a celkově pokřivených pořádcích.

Nový trenér Miroslav Koubek musí v reprezentaci nastavit kulturu ze západoevropských fotbalových firem. Není důvod, aby si hráči mysleli, že mohou reprezentační srazy pojímat po česku, tedy méně pracovně a více relaxačně.

Tohle klima však nemůže Koubek vybudovat sám. Je nutné, aby stejný metr podpořili generálové ze Strahova a všichni, kdo se pohybují kolem národního mužstva. Pak se může reprezentaci začít blýskat na lepší časy. A nejen v blížící se baráži.

Herní tvář

Ivan Hašek měl za úkol vtisknout reprezentaci jasnou herní tvář a projít na EURO ze základní fáze do vyřazovací části. Ani jedno se nepodařilo. Přesto po návratu z Německa dostal další prostor, aby mohl kýženým rukopisem mužstvo obdarovat.  

Samozřejmě, že se to změnilo ve ztrátu času. 

Máte-li jasnou představu o způsobu hry, jsou její obrysy v podobě dodržovaných herních principů patrné ihned.  Karel Brückner to názorně všem českým pochybovačům předvedl už před pětadvaceti lety. Po týdnu soustředění na Kypru byl jeho presinkový fotbal, kterým pak reprezentace válcovala i velikány, vidět na dálku.

Teď je na tahu Miroslav Koubek, aby ho napodobil.

Na tiskové konferenci k nominaci se oháněl slovy o správné typologii, což je dobrý signál. Omezit se jen na aktuální formu hráčů, by bylo málo.  Ivan Hašek to tak dělal a splakal nad výdělkem. Rozhodují návyky, které ladí s herním partem mužstva.

Je to jako v muzice – i nejlepší sólisté musejí souznít s orchestrem. Koubek prostě musí postavit tým, který bude do sebe zapadat a bude vědět, jak se má na trávníku společně chovat.

Šulc, ani Schick sami v baráži o světový šampionát nic neudělají. Navíc to oba dobře vědí z Lyonu, respektive Leverkusenu, a tak není důvod to měnit v reprezentaci.

V zájmu českého fotbalu, ale i Koubka samotného, je, aby národní tým byl veden západoevropsky a ne podle tuzemských stereotypů, které ho poslaly ze společnosti obrů do říše nazdárků.