KOMENTÁŘ: Nenažraní agrobaroni mlaskají čím dál hlasitěji

Každý, kdo jen trochu sledoval nedávný výlet traktoristů do Prahy, viděl dvě skupiny. Ta první znechuceně po pár hodinách odjela domů, protože pochopili, že organizátorům naletěli podobně, jako před pár měsíci naletěli podobným týpkům lidé ze školství. A dokonce se za svou naivitu omluvili, za což jim patří dík – a také by měli dostat větší prostor na to, aby popsali své starosti. O tom ale za chvilku.

Zajímavá je totiž ta druhá skupina, která sice někde sehnala pár naleštěných a za evropské dotace nakoupených moderních traktorů, ale které o situaci v českém zemědělství nejde ani náhodou. Zajímá je něco trochu jiného – více dotací pro sebe, omezení konkurence od oblíbených malých farmářů i kvalitnějších potravin ze zahraničí, a ovládnutí státu, aby si mohli další miliardy dotací přihrávat sami bez kontroly a omezování.

Pokud vás v souvislosti s těmito požadavky napadne slovo agrofašismus, máte pravdu. Hlavní organizátor protestů, nenažraný agrobaron Jandejsek, který v médiích vypráví o spiknutí demokratů za účelem vyvraždění tří čtvrtin světové populace a o tom, jak už má připravené "odborníky" pro vládu, vytvořenou "zespoda", svou rétorikou velmi připomíná ty, kteří koncem třicátých let 20. století rozbíjeli v Evropě demokratický systém. Buďme ale rádi, že se takto Zdeněk Jandejsek odkopal, že to znechutilo i spoustu zemědělců, a že se našli odvážlivci jako majitel Rohlíku Tomáš Čupr, kteří jasně řekli, že s takovými lidmi nechtějí mít nic společného.

Ale vraťme se ještě ke dvěma heslům, které poslední týden zní. Tím prvním je "konec Green Dealu". Zní to lákavě – jenže přeloženo do češtiny to znamená "skončeme snahu o lepší chování k přírodě a přijměme filozofii 'po nás potopa'". Rozumím tomu, proč to tlačí agrobaroni, pro které to znamená omezit masivní používání hnojiv a pesticidů na mrtvé půdě, tedy výrazně nižší zisky. Ale každý, kdo přemýšlí v delším horizontu než jsou miliardové zisky v letošním roce, dobře ví, že zodpovědné chování vůči přírodě je to jediné, co nám dává šanci na rozumnou budoucnost.

Naproti tomu druhé hlavní heslo poledních dní – konec byrokracie – dává velký smysl. Česko je přeregulované, všichni produkují zbytečné papíry a platíme kvůli nim tisíce zbytečných úředníků. Jen mě překvapilo, jak moc v té debatě znělo "zlý Brusel", když velká část úřední buzerace je domácí. Ano, základ je evropský, jenže zatímco třeba v Rakousku vám na dotaci stačí jeden papír s čestným prohlášením, v Česku těch papírů potřebujete devatenáct, včetně čtyř úředně ověřených podpisů. Své by o tom mohla vyprávět třeba Asociace soukromého zemědělství, která roky chodí na ministerstvo zemědělství s konkrétními návrhy na škrtání byrokracie. A vždycky slyší, že se nic rušit nebude, protože úředníci budou raději vypisovat nové dotační programy než aby udělali něco pro zjednodušení podnikání.

Pokud chcete pomoci poctivým českým zemědělcům, můžete udělat tři jednoduché věci. V obchodech nebo na trzích hledejte lokální výrobky. Pokud můžete, dejte přednost kvalitě před kvantitou. A pokud potkáte nějakého politika, zeptejte se ho, kolik formulářů během své kariéry dokázal zrušit.