úterý 28. ledna 2020 Otýlie

TEST: Elektromobil donutí člověka plánovat. Za následný pocit z jízdy to ale rozhodně stojí

Nabídka zněla: testování elektroauta. Volkswagen e-Golf, dva dny, neomezeně kilometrů, 136 koní. Nabídka přijata - uděláme si výlet do Prahy. 

První věc, kterou by měl člověk před jízdou v elektromobilu udělat, je najít si mapu dobíjecích stanic v okolí. Ideálně přesně na trase své jízdy. 

Dopravní síť v Česku je dokonale přizpůsobená jízdě s klasickými spalovacími motory, elektromobilita je u nás ještě v plenkách. Jde však o dynamicky se rozvíjející oblast. V současnosti je po Česku rozmístěných zhruba pět stovek nabíjecích stanic a jen společnost e.on jich plánuje do dvou let provozovat tři sta.

I tak je ale dobré mít na paměti, že hustota benzinových vs. dobíjecích stanic je stále zatím neporovnatelná a určitě nechcete mít první zážitek z jízdy s automobilem spojený se vzpomínkou, jak jste zůstali “viset” v kopečcích zasněžené Vysočiny.

Dojezd? Město na pohodu, na dálnici musíte šetřit

Golfa k testování mi zapůjčila právě společnost e.on. Ta má (stejně jako další energetické společnosti) po Česku vlastní síť dobíjecích stanic (v současnosti čítající zhruba padesátku stanovišť) a nedávno otevřela u největší nabíjecí stanice v Česku ve Vystrkově u Humpolce první ultrarychlou nabíječku. Na dobíjení přitom potřebujete jen uživatelskou kartu s čipem nebo chytrou mobilní aplikaci.

Dojezd. První a nejzásadnější otázka u jízdy elektrombilem. E-Golf má oficiální 231 kilometrů. „Záleží to hlavně na vás. Pokud jezdíte brzda-plyn, bude nižší. Auto vám vypočítává dojezd podle aktuálně ujetých kilometrů,” vysvětluje mi Aleš Hradil z e.onu. Měl pravdu. Z původní hodnoty 180 kilometrů na displeji palubní desky bylo u Popůvek 130. Aha. Původní plán dojezdu do Prahy na jedno nabití se začínal rozpadat.

Rozjezdy pro hvězdy

Jízdní vlastnosti? V prvních minutách doslova euforie. Auto má neskutečný odpich, motor přitom nevydá ani hlásku. Jízda elektromobilem je komorní, šeptavou záležitostí. Často slyšíte prakticky jen pískání pneumatik. Na prvních dvaceti metrech byste přitom v klidu trhli i uřvaný supersport. Je to střela.

S rekuperací si člověk vyhraje

U elektroauta se nevyhnete tzv. rekuperaci. Jde o samonabíjení, ke kterému dochází ve chvíli, kdy šlápnete na brzdu nebo necháte auto “plachtit” bez nohy na plynu.

Rekuperace vlastně přeměňuje kinetickou energii auta a vrací ji zpět do baterie. A to zejména při jízdě z kopce, kdy dobije auto i o pár kilometrů dojezdu. Na výběr máte přitom z několika stupňů rekuperace, které při řízení přepínáte pohybem řadící páky do stran.

Rekuperace přibržďuje. Při prvním stupni jde o lehké zpomalování, třetí stupeň už auto brzdí dost citelně. Při troše zkušeností ho začnete využívat - manuální přepínání rekuperace vás přiměje hrát si. Když na dálnici vidíte dopředu zpomalení provozu, dáte nejvyšší stupeň. Auto si dobrzdí, vy přitom nabíjíte. Čím vyšší rekuperace, tím výraznější dobíjení. Kouzlo je v tom, aby vás moc neobtěžovala a zároveň jste z ní vymáčkli co nejvíce šťávy.

Nabíjení není atomová věda

Nabíjení elektromobilu je hračka. Při první zástavce u stanice vám rozlousknutí procesu zabere sotva minutu. Každý stojan je vybaven dvěma až třemi druhy vstupů - Chademo, CCS nebo AC. Pokud nevíte, prostě zkusíte, který z nich sedí zrovna na vaše auto. Pak stačí jen dvě kliknutí na obrazovku, přiložit kartu a nabíjíte.

Pokud nemáte kartu, můžete klidně využít i mobilní aplikaci. Ta od e.onu vás dokáže navést k nejbližší stanici a také potvrdí, že je zrovna volná. Ukáže vám stav nabíjení auta, pokud jste si zrovna odskočili na kávu a také vás upozorní, že už máte baterie nachystané na další cestu. A těm, kteří nejsou registrovaní v systému e.on drive, poskytne možnost, jak zaplatit za odebranou energii přes platební bránu.

Nabíjecí kabel nejde z auta při nabíjení samovolně vytáhnout. Pokud si odskočíte na oběd, nestane se, že by vás někdo vypojil. K tomu se potřebujete přihlásit opět přiložením karty a kabel odpojíte až po kliknutí na zrušení nabíjení na displeji. Celý proces tak spočívá v zapojení a vypojení kabelu a třech kliknutích na displej nabíjecího stojanu. Nic víc, nic míň. Hračka.

Důležité je vědět, že k jednomu stojanu nabíjecí stanice může být připojeno pouze jedno auto na rychlejším nabíjení (DC) a jedno na pomalejším (AC). Za celé tři dny jsem však nemusel ve „frontě na dobití" čekat ani jednou. Při mé první zastávce jsem měl pouze možnost prohodit pár slov s bodrým Ostravákem, který přijel doplnit šťávu na konci mého nabíjení. „Spalovaky nikdy vic. Toto je dělo," prohodil ke svému elektromobilu na rozloučenou.

Dobíjení vás donutí plánovat

S přestávkou musíte počítat. Mnou testovaný e-Golf má kapacitu baterie necelých 36 kWh a pokud ji vyšťavíte k nule, dobíjení potrvá zhruba hodinu. Při delších trasách (zejména po dálnici) si tak musíte náležitě rozvrhnout čas. Na trase Praha - Brno mi jen dobíjení zabralo zhruba dvě a půl hodiny. Mohl jsem si za to ale především sám. K hospodárnosti měla má jízda daleko. Zkušenější řidič elektromobilu by cestu dal v pohodě na dvě dobíjení, při opravdu úsporné jízdě i na jedno. 

Město vs. dálnice

Klasická jízda na dálnici při rychlosti 125, 130 km/h znamená citelné vybíjení. K tomu zapnuté topení, rádio, připojený mobil. V režimu “trochu to protáhnu” mi tak na D1 (která byla, světe div se, bez jediného dopravního omezení) baterie vydržela zhruba 120 kilometrů. Po městě či klidné jízdě po okreskách okolo Prahy však dojezd rychle stoupne ke dvoustovce. Jak říkal pan Hradil z e.onu: záleží to na vaší noze.

Koruna za dva kilometry

Elektromobil znamená oproti jízdě se spalovacím motorem úsporu vaší kapse. S tím se nedá polemizovat. Cena pro registrovaného uživatele začíná u dobíjecích stanicích e.on na 3 korunách za kWh. Při baterii o objemu 36 kWh je to něco málo přes stovku. Klidná jízda vám tak hodí dvě stě kilometrů za sto korun. To je hodně slušné.

Podtrženo, sečteno

Pocit z jízdy: 10 z 10. Rozjezdy jsou dravé, jízda ve vyšší rychlosti přirozená, auto táhne i ve vysokých otáčkách. Praktičnost? Podle povahy ježdění. Dojezd elektromobilu nedává ve spojení s  poměrně nízkou hustotou dobíjecích stanic velkou svobodu dálkovému cestování po kontinentu. 

Na druhou stranu, dokovací stanici si může člověk nechat vybudovat doma a dostane na to i slušnou dotaci. Na pravidelných kratších trasách tak můžete jezdit pohodlně a téměř zadarmo.

Budoucnost patří elektromobilitě. A ať už jste zarytým zastáncem všeho, co voní olejem a benzínem, tohle je prostý fakt, ke kterému postupně směřují vývoj všechny velké automobilky. Je ta budoucnost blízko? Těžko říct. Cesta k ní je ale z hlediska uživatelského pohodlí vyšlapána velmi dobře. 

Ohodnoť článek

Celkem hlasovalo8 čtenářů

Foto Jan Luxík

Štítky test, elektromobil, e.on, elektromobil, dálnice, brno, praha, d1

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.