Dítě se neradikalizuje přes noc. Odborníci varují před vlivem online světa

Radikalizace mladistvých patří mezi témata, která v posledních letech stále častěji řeší školy, policie i odborníci na prevenci. Zatímco ještě před několika lety byla vnímána spíše jako okrajový problém, dnes se podle expertů může týkat prakticky každého dítěte, které tráví významnou část času v online prostředí.

„Děti již od útlého věku tráví čím dál více času v online prostoru. A právě mladí lidé se prostřednictvím virtuálního prostředí zapojují do pravicově extremistických skupin,“ popsala policejní mluvčí Martina Hamplová.

Právě internet a sociální sítě podle odborníků výrazně změnily způsob, jakým se mladí lidé dostávají do kontaktu s extremistickým obsahem, násilnými komunitami nebo konspiračními narativy. Nejde přitom vždy o klasický extremismus v tradiční podobě.

„Radikalizace dítěte v českém prostředí neznamená, že z něj najednou je „nebezpečný extremista“. Ve skutečnosti jde spíše o postupný proces změny myšlení, postojů a někdy i chování,“ vysvětlil kriminalista Jan Polák z odboru extremismu a terorismu Policie ČR.

Podle něj může celý proces trvat týdny, měsíce i roky a často začíná nenápadně, a to pocitem osamělosti, frustrací nebo hledáním jednoduchých odpovědí na složité problémy. Mladý člověk se může postupně uzavírat do jediného výkladu světa, přestává připouštět jiné názory a svět začíná vnímat černobíle.

Je rozdíl mezi pubertou a radikalizací

Odborníci upozorňují, že samotná pubertální revolta nebo snaha provokovat ještě automaticky neznamenají problém. Riziko roste ve chvíli, kdy se dítě začne izolovat, odmítat běžné vztahy, fascinují ho násilné projevy nebo dochází k výrazné změně identity.

Za možné varovné signály označují experti například náhlé změny v chování, agresivnější komunikaci, odmítání jiných názorů, rychlou proměnu okruhu přátel, fixaci na konkrétní online komunity nebo obdiv k násilí a jeho pachatelům.

Pozornost by měli rodiče věnovat i změnám v online prostoru, například výrazné změně obsahu na sociálních sítích nebo uzavírání se do anonymních komunit.

Velkou roli podle odborníků hrají sociální sítě a algoritmy, které zvýhodňují obsah, který má emočně působit na uživatele sítí. Konflikt, šok nebo vztek tak mohou postupně děti i dospělé přivádět k radikálnějším materiálům.

„Největší chybou bývá okamžitá tvrdá reakce – křik, zabavení telefonu, moralizování nebo veřejné zostuzení. To většinou vede jen k uzavření komunikace,“ upozornil Jan Polák.

Místo zákazů doporučují odborníci otevřený zájem o svět dítěte a snahu k pochopení. Pomoci mohou jednoduché otázky typu: Kde jsi to viděl? Co tě na tom zaujalo? Myslíš to vážně, nebo je to spíš provokace?

Experti se zároveň shodují, že nejúčinnější obranou zůstává prevence a fungující vztahy. Pokud rodiče a škola dokážou včas zachytit změny v chování a dítě nezůstane izolované, lze podle nich mnoha problémům předejít. Dítě se totiž neradikalizuje přes noc.