ANKETA: O víkendu se mění čas, vyspíme se o hodinu méně

Střídání času se netýká jen Česka, ale většiny Evropy i dalších zhruba osmdesáti zemí světa. Výjimkou jsou například Island nebo Bělorusko, kde se čas neposouvá.

Důvodem zavedení letního času byla původně snaha lépe využít denní světlo a ušetřit energii. Díky posunu je totiž večer déle světlo, zatímco ráno se rozednívá později. Právě úspory energie ale dnes odborníci zpochybňují a stále častěji se řeší spíše dopady na lidský organismus.

V Evropské unii se pravidla pro změnu času sjednotila v roce 1996. O jeho zrušení se začalo vážně jednat před několika lety, členské státy se ale nedokázaly shodnout, zda ponechat trvale letní, nebo zimní čas. Kvůli tomu se střídání zatím nezrušilo.

Jak se změna času zavedla?

Pokud bychom se chtěli podívat na to, kdy se začaly rozlišovat dva časy, tak bychom museli zajít až do 18. století. První náznaky letního a zimního času sahají do roku 1784. Benjamin Franklin tehdy navrhoval, aby lidé chodili spát dříve a také dříve vstávali, čímž by lépe využili denní světlo. Nešlo však ještě o změnu času.

První vážně míněný návrh na zavedení letního času učinil londýnský stavitel William Willett roku 1907 ve své eseji The Waste of Daylight. Ačkoli se mu podařilo přesvědčit i jednoho z britských poslanců, návrh se nepodařilo prosadit. 

V praxi byl letní čas poprvé zaveden za první světové války v roce 1916, a to v řadě evropských zemí, v Česku to bylo 30. dubna. Praxe však nebyla úplně nastálo.

V USA byla 19. března 1918 zákonem zavedena časová pásma. Spolu s nimi se poprvé zavedl i letní čas, a to od 31. března během první světové války. Platil ale jen v letech 1918 a 1919. Lidem se příliš nelíbil – museli dříve vstávat i chodit spát – a proto byl po krátké době zrušen.

Znovu se letní čas vrátil za druhé světové války kvůli snaze šetřit energii. Postupně se pak ustálilo pravidlo, že začíná o posledním březnovém víkendu a končí na konci září. Od roku 1996 se jeho trvání prodloužilo až do posledního říjnového víkendu.