Noc důstojnosti se nesla v jasném poselství. Ano komunitním službám, ne ústavům

Brňané si připomněli život a tragickou smrt Doroty Šandorové. V prostorách Kanceláře veřejného ochránce práv se 6. ledna uskutečnilo čtvrté pietní setkání Noci důstojnosti. Odborníci, zástupci organizací i veřejné správy a lidé s postižením se zde sešli, aby znovu upozornili na dlouhodobé systémové selhání v péči o lidi s postižením v České republice.

Už čtvrtým rokem organizace obhajující práva lidí s postižením a jejich pečujících varují před alarmujícím stavem sociálních služeb. Především před nedostatkem komunitních a odlehčovacích služeb, které by lidem s postižením umožnily žít mimo ústavy a rodinám poskytly potřebnou podporu. Právě Noc důstojnosti se stala jejím symbolem – lidé po celé republice se setkávají, zapalují svíčky a připomínají si nejen Dorotu Šandorovou, ale i tisíce dalších lidí, kteří dnes žijí v ústavech bez skutečné možnosti volby, mimo rodiny a běžnou společnost.

Letošní ročník se nesl v jasném poselství: Ano komunitním službám, ne ústavům. Akci pořádala Jednota pro deinstitucionalizaci ve spolupráci s řadou organizací, mimo jiné s Rytmusem – organizací pro podporu samostatného života. Záštitu nad akcí převzala Kancelář veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí. Do letošního ročníku se zapojilo více než 80 organizací.

Vyčerpání nebo ústav

Úvodem zazněla slova jménem organizace Rytmus. „Rodiny nemají hledat místo v ústavu ani v psychiatrické léčebně. Mají mít podporu tam, kde žijí“.

„Chceme, aby rodiny, které pečují o děti a dospělé s těžšími formami postižení, měly naději na podporu, odlehčení a kvalitní komunitní služby. A ne aby stály před volbou vyčerpání nebo ústav,“ uvedla Alena Nosková ze spolku Naděje pro děti úplňků.  „Cílem Noci důstojnosti není kritizovat jednotlivé pracovníky, ale upozornit na systém, který dlouhodobě selhává v zajištění dostupných komunitních, terénních a odlehčovacích služeb,“ doplnila.

Podle šetření mezi rodinami pečujícími o děti s nejtěžším intelektovým postižením už dnes většina rodičů ústavní péči nechce. Přesto se k ní mnozí dostávají, protože jim chybí osobní asistence, denní stacionáře a chráněné bydlení, které by jim umožnily péči zvládat dlouhodobě a bez ohrožení vlastního zdraví.

Dorota Šandorová: život v izolaci a tragická smrt

Středobodem celé Noci důstojnosti byl příběh Doroty Šandorové. Dorota byla žena s těžkým intelektovým postižením a chováním náročným na péči, která většinu života strávila v ústavních zařízeních. V noci 6. ledna 2021 byla ve svých 37 letech zabita ošetřovatelem v zařízení, kde žila. Právě toto datum se stalo symbolem celé akce. Její příběh popsal novinář Petr Třešňák v týdeníku Respekt a otevřel tím širší veřejnou debatu o tom, v jakých podmínkách lidé s těžkým postižením v Česku žijí.

„Dorota potřebovala k životu péči jiného člověka, podporu a především pochopení toho, co se svým chováním snaží vyjádřit. Místo toho ji po dalším nočním záchvatu křiku udusil člověk, který se o ni měl starat.“ připomněla Alena Nosková.  

Ústavy vždy nesou zvýšené riziko

Podle dat Českého statistického úřadu žije v České republice přibližně 115 tisíc lidí s intelektovým postižením. Analýza kanceláře ombudsmana přitom ukazuje, že dvě třetiny z těch, kteří žijí v pobytových službách, mají nevyhovující a nedůstojné životní podmínky.

Zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm dodal, že připomínat si Dorotin příběh je zásadní právě proto, aby se na důstojnost lidí v ústavech nezapomínalo. Podle něj je nezbytné, aby stát intenzivně pracoval na transformaci ústavů na zařízení komunitního typu a zároveň rozvíjel dostupné komunitní bydlení a služby.

„V Jihomoravském kraji se o změnu snažíme, ale vím, že to není dost rychlé a někdy selháváme. To je potřeba si přiznat. Plánujeme ale denní a týdenní stacionáře a začínáme u lidí s poruchou autistického spektra. Ten chceme zřídit co nejdříve,“ dodala zastupitelka Jihomoravského kraje, Marie Jílková.

„Bylo to jako ve vězení“

Silnou součástí večera byly také osobní výpovědi lidí s vlastní zkušeností s ústavní a psychiatrickou péčí. Pan Jiří popsal sedm let strávených v psychiatrické nemocnici. Žil tam jen proto, že pro něj neexistovala vhodná sociální služba. „Bylo to jako v kriminále. Celý den jsme leželi, nic jsme nedělali, jen jsme chodili na vycházky,“ zavzpomínal.

Noc důstojnosti nebyla jen pietní vzpomínkou. Byla především výzvou – k politikům, úředníkům i celé společnosti. Aby lidé s postižením nekončili v ústavech jen proto, že systém neumí nabídnout jinou možnost. Aby pečující rodiče nemuseli volit mezi vlastním vyčerpáním a odevzdáním dítěte do instituce. A aby se tragédie, jakou byl příběh Doroty Šandorové, už nikdy neopakovaly.

Hodnocení článku

Chceš nám něco sdělit?Napiš nám

Napiš do redakce

Pošli nám tip na článek, reakci na daný článek nebo jakoukoliv zpětnou vazbu.

* Soubor není povinné přikládat.
Napište první písmeno abecedy.

Štítky Noc důstojnosti, pietní akce, Dorota Šandorová, organizace Rytmus

Komentáře

Přihlášení uživatele

Přihlásit se pomocí GoogleZaložením účtu souhlasím s obchodními podmínkami, etickým
kodexem
a rozumím zpracování osobních údajů dle poučení.

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.

Pošli tip na kulturní akci

Publikace zaslané kulturní či sportovní akce není garantována a vždy o publikaci rozhoduje redakce.
Zasláním tipu do redakce zároveň deklaruji, že mám svolení s užitím fotografie.

* Soubor není povinné přikládat.
Napište první písmeno abecedy.

Odesláním formuláře souhlasím s obchodními podmínkami, etickým kodexem a rozumím zpracování osobních údajů dle poučení.