Brněnská zoo se dočasně ujala pelikánů z Hluboké. Opeřenci se na jižní Moravu vrací po třiceti letech

Nový domov je pouze dočasný

„Rádi jsme kolegům z Hluboké vyšli vstříc. Od konce loňského roku mají zničené voliéry a aktuálně řeší jejich přestavbu. Pelikány jsme umístili do opravené expozice po lachtanovi medvědím. Jsou zde na dobu dočasnou. Do budoucna plánujeme zapojení do chovu ohrožených pelikánů kadeřavých. Současná expozice byla po úpravách potvrzena členy pracovní skupiny EAZA pro pelikány jako vyhovující,“ uvedl kurátor chovu ptáků Zoo Brno Petr Suvorov.

Jedinci pelikánů kadeřavých vhodní k sestavení hejna ale podle mluvčího brněnské zoo Michala Vaňáče nejsou aktuálně v evropských zoo k dispozici. „Jsme v kontaktu s evropským koordinátorem plemenné knihy, který ví o našem zájmu, a pokud by se ukázalo, že můžeme nějaké ptáky získat, tak nám vyhoví," informoval mluvčí. 

Poslední pelikáni obývali brněnskou zoologickou v devadesátých letech minulého století. Současné hlubocké hejno tvoří dvě samice a dva samci. Zatímco jedna ze samic má 36 let, ostatní opeřenci se vylíhli na konci milénia. 

Cesta z jihu Čech šla hladce

„Nakládka pelikánů u nás proběhla bez komplikací. Vzhledem k tomu, že brněnská zoologická už dlouho pelikány nechovala a jejich současní chovatelé nemají s manipulací a odchytem pelikánů zkušenosti, mohli si u nás zároveň nacvičit, jak takového velkého ptáka odchytit a zafixovat, aby nedošlo k úrazu. Stačilo to rutinně předvést na jedné ze samic. Ostatní pelikány si už brněnští kolegové odchytili a přenesli do transportních boxů sami,“ řekla s úsměvem zooložka Zoo Hluboká Markéta Jariabková. 

„Na cestu jsme pelikánům přibalili jejich oblíbenou potravu, dvanáct přepravek zamražených jihočeských sladkovodních ryb,“ dodala.

V lidské péči se pelikáni dožívají i půlstoletí

Rozpětí křídel pelikána bílého, latinsky Pelecanus onocrotalus, dosahuje až tři a půl metru. Vážit může opeřenec i patnáct kilogramů. Nejpočetnější evropská populace pelikánů hnízdí v Rumunsku, významně menší množství ptactva poté obývá Řecko a Ukrajinu. Jednotky jedinců se začínají postupně objevovat i v Itálii. Červený seznam ohrožených druhů uvádí pelikány bílé jako málo dotčené.

Na světě existuje osm druhů pelikánů, a to na téměř všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Pouze dva druhy jsou tmavě zbarvené, pro ostatní jsou charakteristické odstíny bílé. Mají velmi silné letky, které  jsou bez ohledu na zbarvení svého těla vždy černé, posílené barvivem zvaným melanin. Pelikáni jsou výborní letci. Jedná se o pasivní plachtiče, kteří využívají vzdušné proudy. Spolu s dropy a labutěmi patří k nejtěžším létajícím ptákům na světě, na rozdíl od labutí ale nejsou v letu slyšet.

Na noze mají čtyři prsty spojené plovací blánou. Všechny druhy jsou koloniální a umí sedat na stromy, ale pouze ty drobnější na nich hnízdí. Velké druhy hnízdí na říčních ostrovech, v neprostupných mokřadních rákosinách či na skalách. Zajímavostí je, že barva zobáku se může během roku měnit. Známý vak neslouží pouze k lovu a skladování potravy, ale ptáci jej při teplém počasí používají i k ochlazování. Pelikání často loví ve skupině, kdy obklopí hejno ryb a vrhnou se na ně. Přestože průměrný věk dožití se udává mezi patnácti a třiceti lety, v lidské péči to může být i přes půl století.