Jeden den je květ bílý, druhý den růžový, poté usychá. V brněnské botanické zahradě rozkvétá druhý největší leknín na světě. Dvou a půl metrové listy viktorie královské obdivují návštěvníci poprvé od druhé světové války, květy však neuvidí. Rostlina se totiž otevírá pouze večer a jen dvě noci po sobě.
Viktorie královská neboli Victoria amazonica se vrací do Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Obrovské lekníny mají v jihomoravské metropoli dlouholetou tradici, pracovníci zahrady je vysadili už v roce 1926 a speciálně pro ně vybudovali ve skleníku bazén.
Po druhé světové válce rostlina vymizela a zahradu zdobily po desítky let jiné druhy, které byly méně náročné na pěstování. Druhý největší leknín na světě si ale nyní opět našel ve skleníku své místo. „V letošním roce jsme po dlouhé době vyseli viktorii královskou. Sadili jsme ji na Mezinárodní den žen v březnu, to už je v naší botanické zahradě tradice,“ sdělila Drbně odborná pracovnice botanické zahrady Hana Ondrušková.
Leknín se v plné kráse obvykle ukazuje v červenci, kvůli studenému jaru si rostlina tentokrát dala na čas a své bílé květy světu odhalila až v půlce srpna. Návštěvníci ale její květy rozevřené neuvidí, okvětní lístky se rozvíjí pouze ve večerních hodinách a jen dvě noci po sobě. První noc je květ bílý a jsou v něm samičí pohlavní orgány. Přes den se uzavře a zbarví se do růžova, druhou noc se poté otevírá, funguje jako sameček a je plný pylu. Další den už odkvétá a noří se pod hladinu, zanedlouho ale rostlině vyraší květ nový a cyklus se opakuje.
V tropických oblastech je rostlina schopná růst dlouhodobě, na severní polokouli se pěstuje pouze v létě, jelikož potřebuje hodně tepla a slunečního záření. „Se zkracováním dne na podzim má málo světla, narůstají jí malé listy a deformuje se, proto ji přes zimu likvidujeme,“ uvedla Ondrušková.
Nově vypěstovaná chlouba skleníku byla až do loňského roku největším leknínem na světě. Vědci ale popsali nový druh victoria boliviana, která ji trumfla v průměru listu o sedmdesát centimetrů. S dvou a půl metrovými talířovitými listy se takzvaná královna leknínů řadí na druhou příčku.
Rostlina je náročná na světlo, teplo i živiny, proto ji v botanických zahradách pěstují ojediněle. Pracovníci zahrady ji dokonce bránili před invazí šneků. „Viktorii milují vodní šneci, kteří ji likvidují. Museli jsme si pořídit rájovce dlouhoploutvé, což jsou malé rybičky, které ty šneky požírají,“ řekla Ondrušková.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
