Před devadesáti lety v noci z 21. ledna na 22. ledna vyprovokoval člen Národní obce fašistické (NOF) v brněnských Židenicích puč, kterého se zúčastnilo několik desítek lidí a jehož záměrem bylo údajně vyvolat státní převrat. Jediný pokus o fašistický převrat v Československu ale skončil fiaskem. Během dvou hodin panoval v židenických kasárnách klid. Kromě jednoho mrtvého útočníka se střet obešel bez ztrát na životech.
V letech 1932 a 1933 vrcholil v tehdejším Československu dopad hospodářské krize, v důsledku čehož zesiloval i vliv extremistických hnutí. V zemi tehdy působila i NOF v čele s bývalým náčelníkem generálního štábu generálem Radolou Gajdou. Tato antisemitská formace usilovala o vybudování totalitního státu podle vzoru fašistické Itálie.
Celá akce na jihu Moravy začala v sobotu 21. ledna 1933 v 19:30, kdy z Vícemilic u Bučovic vyjely směrem na Brno dva autobusy s více než 60 muži, vesměs dělníky, řemeslníky a nezaměstnanými z bučovického okolí. Na cestu se vydali s tím, že jedou chránit fašistickou schůzi do Brna. Kolem půlnoci se setkali s činovníkem NOF, nadporučíkem mimo službu Kobsinkem, který jim oznámil, že jejich skutečným úkolem je přepadnout Svatoplukovu kasárnu 43. pěšího pluku v Židenicích, a dát tak signál k převratu ve státě.
Cíl si nevybrali náhodou, protože někteří z nich, včetně Kobsinka, v kasárnách sloužili. Přepadení začalo 22. ledna v 0:30. Útočníci pronikli do areálu kasáren, obsadili strážnici u hlavní brány a poté i skladiště zbraní, kde se zmocnili pušek a nábojů. Mezitím už ale byl vyhlášen poplach a při přestřelce u budovy poddůstojnické školy byl zabit jeden z útočníků. Jeho smrt a odpor vojáků vedly ke zhroucení celé akce. Pravděpodobně někdy v této době uprchl z kasáren velitel akce Kobsinek.
Přepadeným vojákům také přispěchala na pomoc policie. Část útočníků uprchla, asi třetina z nich ale byla zajištěna na místě. Kolem druhé hodiny ranní už panoval v kasárnách klid, přesto o půl hodiny později zazněly ze Špilberku čtyři dělové výstřely, znamenající vyhlášení poplachu pro celou brněnskou posádku. Výsledkem „puče“ byl jeden mrtvý útočník a po jednom těžce a lehce zraněném na obou stranách.
V obavách, že by nemuselo jít o ojedinělou událost, provedly úřady i armáda v dalších dnech řadu bezpečnostních opatření. Do vězení se brzy dostali skoro všichni útočníci, jedině vůdce a organizátor přepadení Kobsinek ze sítí vyklouzl a přes Vídeň unikl do Jugoslávie.
Výslechy zatčených pak ukázaly, že za celou událostí prý stála NOF a údajně i její vůdce Gajda, který byl už 22. ledna večer zatčen. A nakonec došlo i na Kobsinka, kterého po vypovězení z Jugoslávie do Rumunska tamní úřady předaly Československu.
V soudním líčení před Státním soudem v Brně 26. června dostal Kobsinek šest let, další účastníci přepadení několik měsíců vězení a 11 osob včetně Gajdy bylo osvobozeno. Případ ale poté začal v únoru 1934 projednávat Nejvyšší soud v Praze, který vynesl 28. března ten samý rok nový a podstatně přísnější rozsudek. Kobsinek dostal 12 let, další několikaleté tresty vězení, Gajda vyvázl s šesti měsíci.
Kobsinek byl z vězení propuštěn v lednu 1939. Po vzniku Protektorátu se zapojil do činnosti kolaborantské organizace Vlajka a stal se jedním z velitelů jejích úderných oddílů, takzvaných Svatoplukových gard. V březnu 1944 získal německé občanství. Po válce dostal 12 let za kolaboraci, v roce 1955 byl propuštěn a odsunut do Spolkové republiky Německo, kde žil až do své smrti v roce 1988.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
