Ústavní soud (ÚS) se zastal uprchlíka z Iráku, se kterým české úřady jednaly jako s dospělým, přestože se sám prohlašoval za nezletilého. Rozhodlo lékařské vyšetření, konkrétně určení kostního věku, což ale v daném případě podle ÚS nestačilo. Je zapotřebí další důkaz. U vyšetření navíc chyběl tlumočník, stejně jako při jednání u Městského soudu v Praze, což je podle ústavních soudců zásadní problém. Městský soud by se měl případem zabývat znovu.
„Situace, v níž se stěžovatel ocitl, působí, jako by se stal účastníkem nepřijatelně kafkovského procesu, kdy se s člověkem jedná jako s předmětem či objektem, nikoliv jako se subjektem práv,“ řekla soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková. Iráčan ani jeho právní zástupce se dnešního vyhlášení nálezu nezúčastnili.
Policie cizince kontrolovala a zajistila v červnu 2020. Tvrdil, že se narodil v květnu 2004 a že přicestoval z Iráku přes Turecko, Řecko, Makedonii, Srbsko a Rumunsko, kde před tím požádal o mezinárodní ochranu a podle sdělení tamních úřadů uvedl jiné osobní údaje. O den později Iráčana vyšetřili ve Fakultní nemocnici v Motole a z rentgenových snímků zápěstí stanovili kostní věk 18 až 19 let. Poté byl v zařízení pro zajištění cizinců, kde s ním zacházeli jako s dospělým. Nyní je podle dostupných informací v pobytovém středisku pro žadatele o azyl, kde má volnější režim, a nadále jej považují za zletilého.
V ústavní stížnosti muž tvrdil, že jej české orgány vůbec neměly zbavovat svobody, protože je nezletilý. Zpochybnil proces určení věku, který nezohlednil psychickou zralost a posléze ani předložené kopie dokladů. K ústavní stížnosti přiložil psychologický posudek, který nechala vypracovat Organizace pro pomoc uprchlíkům pro účely řízení u Nejvyššího správního soudu. Klinická psycholožka dospěla k závěru, že udávaný chronologický věk 16 až 17 let odpovídá skutečnosti, mentální věk je 14 až 15 let.
Ústavní soudci v nálezu zdůraznili, že nedostatečná identifikace věku může u nezletilých vést k nezákonnému zbavení svobody. Nezletilí totiž mají právo na jiné zacházení. „S ohledem na zásadní dopad určení věku do práva na osobní svobodu je nezbytné určení věku provést důkladně, aby byly co nejvíce rozptýleny jakékoli pochyby o věku, respektive zletilosti či nezletilosti dotčené osoby,“ stojí v nálezu. Pokud přetrvávají pochybnosti, měla by justice podle ÚS rozhodovat spíše ve prospěch konkrétního člověka, což by v praxi nejspíš znamenalo přiklonění se k nezletilosti.
Podle Organizace pro pomoc uprchlíkům je určování věku jen podle snímku kostí sporné a nepřináší spolehlivé výsledky. „V našem případě chlapci vyšly výsledky, které naznačovaly, že jeho tělo je ještě ve vývinu. Přesto s ním bylo ze strany cizinecké policie zacházeno jako s dospělým. Po tři měsíce byl držen v zařízení pro zajištění cizinců, hrozil mu transfer z České republiky do Rumunska. Následně strávil téměř rok v pobytovém středisku pro dospělé, kde opět neměl přístup k péči odpovídající jeho věku. To vše se velmi negativně projevovalo na jeho psychickém stavu," uvedla Zuzana Pavelková z organizace.
„Doufáme, že policie i ministerstvo vnitra v návaznosti na pokyny ÚS do budoucna přehodnotí svůj přístup k zajišťování zranitelných osob,“ doplnila Alexandra Dubová z Fóra pro lidská práva. Jako možnou alternativu zmínila hloubkové pohovory s psychology a sociálními pracovníky, které umožňují sestavit životopis člověka. „Mohou tak být ve výsledku nejen přesnější pro určení možného rozpětí věku, ale pomáhají také hned od počátku řízení identifikovat případné traumatické zážitky ze země původu nebo jiné aspekty zranitelnosti,“ uvedla Dubová.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
