Pomáháme živým, abychom pomohli mrtvým a obráceně, říká český lovec duchů

Proutkaře, léčitele, bylinkáře a lovce duchů Jaroslava Drábka navštěvuji v jeho domově ve Šlapanicích na Brněnsku. Vstupní chodba malého rodinného baráčku mě vede do ještě menší, na bílo vymalované místnosti přeplněné náboženskou symbolikou, zarámovanými i vytištěnými obrázky visícími na stěnách a různorodými knihami, které se perou o člověkovu pozornost. Můj pohled se upře na bibli, která má své čestné místo v dřevěné knihovničce.

Pan Drábek mi donáší kávu, zatímco se usazuje na zelené rohové sedačce a bez nutnosti pobídnutí začíná vyprávět dlouhý příběh nadpřirozena a tajemna, který je pro něj neodmyslitelnou součástí lidských životů. Drábkovým koníčkem je totiž už od roku 2005 pomáhání živým i mrtvým. Lovení duchů se ve volném čase věnuje společně se svojí skupinou EPRV 777, které denně volají zoufalí lidé prosící o vyřešení nadpřirozených aktivit, jež je sužují.

Výzdoba pracovny Jaroslava Drábka.

Duchové hýbají předměty a berou energii

„Případy se nám po koronavirové pauze začínají hromadit. Všichni by chtěli, abychom nejraději přijeli hned. Ale to nejde, protože řešení paranormálních aktivit je postupné. Důležitá je příprava a rozhovor s dotyčnými lidmi. Zpočátku je to spíš psychologie,“ popisuje Drábek s tím, že až v devadesáti procentech událostí se nakonec o žádné nadpřirozené jevy nejedná. „Spousta dějů se dá vysvětlit například stresem, vlivem elektroniky nebo pramenů spodní vody. To všechno se snažíme při vyšetřování vyloučit.“

Duchové neboli entity se nejčastěji projevují samovolnými pohyby předmětů, prudkou změnou teploty v místnosti nebo úbytkem energie. Jindy se člověku ukáží v podobě černé či šedé postavy. „Entity nemůžou mluvit a ke svým projevům využívají naši vlastní energii. Při jednom vyšetřování mě duch škrtil, jindy členové týmu například kolabují,“ říká Drábek, zatímco mi podává časopis s článkem o jednom z posledních případů, které EPRV 777 řešila.

Když v mlýně straší

Na barevných stránkách se rozprostírá fotografie starého mlýna, v němž lovci duchů nedávno prováděli očistu. Současným majitelům totiž nedopřávaly klidného spaní události, které se na místě odehrály před dlouhými lety. „Zásah v historickém mlýně na Prostějovsku byl velmi zajímavý. Noví majitelé začali na místě vídat černé stíny a entity začaly napadat také jejich děti. Dceru něco dokonce škrtilo,“ vypráví Drábek. „Při vyšetřování jsme zachytili hlasy dvou duchů. Muže, kterému nebylo rozumět, a také ženy, která se nám představila jménem. Majitelka mlýna ji podle něj identifikovala jako jednu z předchozích vlastnic.“

Aktivitu entit zachycují lovci pomocí speciálních přístrojů. Pan Drábek vstává, aby mi dal nahlédnout do obsahu velkého stříbrného kufru, který je nutným vybavením na každý zásah. Ze zavazadla vyndává několik černých krabiček. „Používám například takové, které měří elektromagnetické pole a teplotu. Tady mám spiritbox, prostřednictvím kterého komunikujeme s entitami,“ zvedá do rukou obdélníkový přístroj, jenž je mi povědomý z videí internetových lovců duchů. Pomocí rychlého střídání rádiových stanic vzniká díky spiritboxu šum, do kterého jsou entity schopné zřetelně odpovídat. Pan Drábek postupně zapíná všechny technické vychytávky a místností se ozývá hlasitý šum a pískání nástrojů, které detekovaly naši přítomnost.

Jaroslav Drábek se spiritboxem v rukou.

"Nemám právo kohokoli vyhnat"

Samotné vyhánění duchů není snadným úkolem. Podle Drábka se entity často soustředí na nejslabší článek týmu a z něj vysávají energii. Při rituálu se využívá vykuřování kadidlem a čtení liturgie. „Nefunguje to ale tak, že bych měl právo kohokoli vyhnat. Entitu je potřeba požádat. Jinak se také může stát, že vám vaše chování nehezky oplatí,“ vysvětluje muž, který v minulosti například vyváděl duše zemřelých z Macochy. „Duchy s místy většinou spojuje nějaké pouto. Našimi činy pomáháme živým, abychom pomohli mrtvým a obráceně.“

Zatímco Jaroslav Drábek zapíná počítač a ukazuje mi fotografie z některých svých zásahů, vzpomíná si na moment, kdy měl dle svých slov opravdu sevřené půlky. „Jednou se nám stalo, že jsme při zásahu vyběhli z domu a chtěli jsme odjet pryč. Jenže naše auto přestalo fungovat. Z ničeho nic se rozbila jedna ze součástek. V tu chvíli opravdu nevíte, co dělat,“ popisuje nehezké zážitky, které jsou jako vystřižené z filmu o slavných lovcích duchů Edovi a Lorraine Warrenových.

Ne všichni duchové jsou ale špatní. Vyšetřovatelova první zkušenost s entitou, která se mu zjevila před očima, se odehrála již v devadesátých letech. Tenkrát se v místech, ve kterých nyní stojíme, zhmotnila Drábkova zemřelá babička a napnutým prstem směřovala k pokoji jednoho z jeho synů. „Bylo to varování. Věděl jsem, že je zle. Syna jsme vzali do nemocnice a zjistili jsme, že má leukémii,“ vzpomíná Drábek na těžké chvíle, které se ale pomocí správné kombinace chemoterapie a přírodní léčby podařilo překonat.

S démony není legrace

V minulosti se EPRV 777 dostala také k vymítání démonů, po zkušenosti ze sedmého případu se ale pan Drábek rozhodl přenechat řešení posedlých raději církvi, která exorcismus oficiálně provádí. Zahrávání si s démony je podle něj velmi nebezpečné, lidé se totiž někdy jejich vyvoláváním doslova baví a poté se diví následkům.

Když o zážitku z poslední události vypráví, v jeho hlase rozpoznávám obrovský respekt z věcí, které toho dne spatřil. „Je zajímavé, že démoni uspějí většinou u lidí, kteří mají neupevněnou křesťanskou víru. Naším posledním případem člověka posedlého démonem byla mladá dívka ze silně katolické rodiny. Když se její maminka začala doma modlit, démon v dívce způsobil, že její oltář letěl ze stolu. To už nebyla legrace,“ popisuje s vážným výrazem expert na paranormální jevy, zatímco tiše naslouchám mrazivému vyprávění.

„Vymítání bylo náročné, dívku musela držet celá rodina, aby zůstala v klidu. Trvalo to od sedmi od rána do osmé večerní i s přestávkou, během které kolabující dívku podporovala přítomná záchranářka. Celý proces mám natočený, nikdy ho ale samozřejmě nemůžu zveřejnit,“ vypráví lovec duchů se slovy, že šlo o neskutečný zážitek, ale už stačilo. 

Kříž a kadidelnice, které lovci využívají při řešení případů.